ELEKTROTECHNICKÉ VÝROBKY V EVROPĚ

ELEKTROTECHNICKÉ VÝROBKY V EVROPĚ

V minulém pojednání jsme si uvedli:
- důvody vzniku, existence a rozšiřování Evropské unie (EU),
- jaké základní právní předpisy a dokumenty v ní platí,
- které z nich slouží k odstraňování technických překážek,
- jak jsou tyto dokumenty zaváděny do našeho právního řádu i to,
- jakým způsobem se uplatňují při uvádění výrobků na trh.

Ve volném pokračování se budeme zabývat problematikou technických požadavků na výrobky.

Obsah:
Bezpečnost výrobků.
Pravidla pro stanovené výrobky.
Postup posuzování shody.
Označení CE.
Funkce a význam prohlášení o shodě.
Evropské směrnice a česká nařízení vlády.
Čeho se týká směrnice pro nízké napětí a na co si dát při jejím uplatňování pozor.
Na která hlediska bezpečnosti se tato směrnice vztahuje?
Požadavky na bezpečnost elektrických zařízení nn uváděných na trh EU.
Které požadavky na bezpečnost se závazně uplatňují v EU?
Jak zajistit shodu s požadavky bezpečnosti stanovenými směrnicí?
Vztah mezi směrnicí pro nízké napětí a některými dalšími směrnicemi společenství.
Které požadavky je možno uplatnit na elektrická zařízení, která jsou zároveň "strojním zařízením" (ve smyslu směrnice pro strojní zařízení)?
Které požadavky se uplatňují na elektrická zařízení, která jsou určena k tomu, aby byla trvale instalována v konstrukci stavby?
Jaký je vztah ke směrnici pro telekomunikační koncová zařízení a ke směrnici pro družicové pozemní stanice?
Jaký je vztah ke směrnici pro spotřebiče plynných paliv?

BEZPEČNOST VÝROBKŮ
Výrobky stanovené i nestanovené
Připomeňme si ještě, že to, co je uvedeno v zákoně č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky v platném znění, platí vlastně pouze pro stanovené výrobky. To jsou výrobky, které představují zvýšenou míru ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osob, majetku nebo životního prostředí. Pro takovéto výrobky vláda svými nařízeními stanoví technické požadavky, které tyto výrobky musí splňovat.
V této souvislosti nás může napadnout otázka, a co výrobky, které nejsou stanovené? Ty nemusí být bezpečné? Samozřejmě, že musí. Neplatí však pro ně tak přísná pravidla jako pro výrobky stanovené. I tyto výrobky však podle zákona č. 102/2001 Sb. (v souladu s právem Evropských společenství) musí být bezpečné a musí být také opatřeny průvodní dokumentací, tj. doklady nutnými k jejich převzetí a užívání.

Pravidla pro stanovené výrobky
Vraťme se však k přísnějším pravidlům, která platí pro stanovené výrobky. Uvedli jsme si, že výrobce vypracuje technickou dokumentaci k návrhu, výrobě a provozu elektrických zařízení (výrobků) a vypracuje prohlášení o shodě.
Od nabytí účinnosti Protokolu k Evropské dohodě o přidružení mezi Českou republikou a Evropskými společenstvími, tj. již od 1. 7. 2001 v ČR platí, že se na výrobky umísťuje ve většině případů označení CE.
Od data přistoupení ČR k EU, tj. od 1. 5. 2004, to je u elektrických zařízení (tj. především výrobků určených k distribuci běžnou maloobchodní sítí) jediný způsob uvědomování našich spotřebitelů o tom, že tyto výrobky splňují příslušné požadavky. Těmito požadavky nemusí být míněny jenom požadavky jednoho nařízení vlády, např. nařízení vlády pro zařízení nízkého napětí, ale jsou jím míněny požadavky všech nařízení vlády a tím pádem i všech směrnic, které se daného zařízení (daného výrobku) týkají.
Tento postup, který je plně v souladu s evropskými pravidly, znamená, že zákazníkovi je na první pohled - z označení CE - zřejmé, že výrobek, tj. elektrické zařízení, je z hlediska bezpečnosti v pořádku.
Trochu jiné je to s některými jinými než elektrotechnickými výrobky. U většiny z nich pro prokázaní jejich bezpečnosti označení CE postačuje. U některých se však kromě toho ještě vyžaduje, aby bylo přiloženo ES prohlášení o shodě. Např. pro každé strojní zařízení platí, že bude musí být před jeho uvedením na trh výrobcem nebo jeho zplnomocněným zástupcem opatřeno označením CE a k tomu ještě vybaveno přiloženým ES prohlášením o shodě. Tak výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce osvědčuje shodu strojního zařízení s požadavky nařízení vlády č. 176/2008 Sb., které pro strojní zařízení platí. Přiloženým ES prohlášením o shodě musí být před uvedením na trh vybavena i každá bezpečnostní součást. Tak se osvědčuje shoda s uvedeným nařízením a tím také shoda se směrnicí pro strojní zařízení.
Postup posuzování shody se v současné době příliš neliší od toho, který se podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, a podle příslušných nařízení vlády uplatňuje již od r. 1997. Je to logické. Již tehdy se uvedeným zákonem a prováděcími nařízeními vlády k tomuto zákonu zavedly do legislativy ČR příslušné evropské směrnice upravující postupy posuzování shody. To, že se již tehdy neuzákonilo označení CE na výrobcích, vyplývalo ze skutečnosti, že jsme nebyli členy EU, ani neexistovala dohoda o přidružení ČR a EU.
Takže k tomu, aby výrobce mohl vydat písemné prohlášení o shodě (rozumí se výrobku s technickými předpisy), stejně jako k tomu, aby výrobce mohl na výrobek umístit označení CE (když předtím zpracoval ES prohlášení o shodě), musí provést posouzení shody postupem stanoveným v příslušných nařízeních vlády, a tím i postupem podle příslušných evropských směrnic.
Přitom je pro české výrobce důležité, aby si uvědomili, že u vyvážených výrobků, i když shodu prokazovali ve smyslu českých nařízení vlády, musí uvést příslušnou evropskou směrnici, nebo příslušné evropské směrnice, s kterými jsou česká nařízení vlády pro daný výrobek kompatibilní. Je to určitě lepší, než uvedený vztah k evropským směrnicím do prohlášení na dotaz ze země určení doplňovat.

Postup posuzování shody
Uplatňuje se tento postup:
Výrobce navrhne výrobek, ten projde fází prototypu, kdy se na něm provedou příslušné zkoušky, a předtím, než se zahájí vlastní výroba, vypracuje výrobce technickou dokumentaci. Ta obsahuje potřebné údaje k návrhu, výrobě a provozu zařízení. Kromě popisu zařízení, výkresů, seznamu dokumentů a potřebných vysvětlení musí obsahovat i výsledky provedených konstrukčních výpočtů, provedených zkoušek i zkušební protokoly. Pokud není třeba již nic upravovat nebo doplňovat, vypracuje výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce prohlášení o shodě. Toto prohlášení se k elektrotechnickému výrobku nepřikládá.
V současné době výrobce namísto prohlášení o shodě vypracovává ES prohlášení o shodě. Jak prohlášení o shodě podle legislativy z r. 1997, tak ES prohlášení o shodě podle platné legislativy i podle NV č. 17/2003 Sb., obsahuje:
a) identifikační údaje o výrobci,
b) popis výrobku (např. elektrického zařízení).
Podle NV č. 17/2003 Sb. musí prohlášení dokladovat, jakému předpisu nebo normě výrobek vyhoví, čímž jsou dány požadavky na charakteristické vlastnosti výrobku (včetně názvu, pod kterým bude výrobek prodáván), postup posuzování shody atd. V ES prohlášení výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce prohlašuje, že vlastnosti výrobku jsou ve shodě s příslušnými ustanoveními příslušného nařízení vlády a tím i s příslušnými ustanoveními odpovídající evropské směrnice.

Označení CE
Protože od roku 2004 jsme členy EU, veškeré stanovené výrobky na našem trhu nesou na sobě (popř. na obalu, na návodu k použití nebo na záručním listu) označení CE (grafická podoba tohoto označení, která je stanovena přímo v příloze II nařízení EP a Rady (ES) č. 765/2008, je znázorněna na obrázku).

Jednotlivé části označení CE musí mít zásadně stejnou výšku, která nesmí být menší než 5 mm (pokud jiné nařízení vlády nestanoví jinak). Pokud je označení CE zmenšeno nebo zvětšeno, musí být zachovány proporce dané mřížkou na obrázku.
Označení CE musí být umístěno tak, aby bylo viditelné, snadno čitelné a nesmazatelné. Elektrické zařízení nesmí být opatřeno označením, které by, pokud jde o označení CE, mohlo kohokoliv uvádět v omyl. Jiná označení mohou být na elektrickém zařízení (popř. na jeho obalu, návodu k použití nebo záručním listu) jenom, pokud tím nebude snížena viditelnost, popř. čitelnost označení CE.
Označením CE se prohlašuje shoda elektrického zařízení se základními požadavky a postupy posuzování shody stanovenými ve směrnici o nízkém napětí (pokud jde o elektrické zařízení nízkého napětí) a všech ostatních směrnicích, které se na zařízení vztahují.

Funkce a význam prohlášení o shodě
Vedle označení CE existuje samozřejmě i ES prohlášení o shodě. To je určeno pro zákazníka jenom podle některých směrnic, např. podle směrnice pro strojní zařízení. Pro elektrická zařízení (lépe řečeno elektrotechnické výrobky) nn platí, že kopii prohlášení o shodě musí uchovávat výrobce nebo jeho zplnomocněný zástupce se sídlem ve Společenství. (Jestliže výrobce nemá sídlo ve Společenství a nemá ani zplnomocněného zástupce se sídlem ve Společenství, tak kopii prohlášení uchovává dovozce nebo osoba odpovědná za uvedení výrobku na trh.) Musí být totiž zajištěno, aby pro účely inspekce bylo prohlášení (nebo alespoň jeho kopie) k dispozici národním orgánům.

Evropské směrnice a česká nařízení vlády
Jak již bylo v předchozím textu naznačeno, s tím, jak Česká republika přistoupila k EU, také Česká republika dokončila proces přibližování k legislativě EU - prakicky tuto legislativu převzala. Proto pro pochopení ustanovení příslušných českých nařízení vlády, kterými jsou do naší národní legislativy implementovány evropské směrnice, je vhodné poznat výklad k těmto směrnicím. Pro elektrotechniku můžeme považovat za nejpodstatnější směrnici pro nízké napětí. Je to směrnice 2006/95/ES (jedná se prakticky o původní směrnici 73/23/EHS upravenou směrnicí 93/68/ES). Ta je v ČR zavedena nařízením vlády č. 17/2003 Sb. Podoba tohoto nařízení vlády s uvedenou směrnicí je ještě zřejmější než u předchozího NV č. 168/1997 Sb.

ČEHO SE TÝKÁ SMĚRNICE PRO NÍZKÉ NAPĚTÍ A NA CO SI DÁT PŘI JEJÍM UPLATŇOVÁNÍ POZOR
Tato směrnice se týká převážné většiny elektrotechnických výrobků (nikoliv tedy napěťových hladin, jak by si mohl někdo neinformovaný mylně vykládat). Celkem vzato se týká jak spotřebního zboží, tak výrobních zařízení, určených pro použití v uvedených mezích napětí. Patří mezi ně zejména elektrické spotřebiče, elektrické ruční nářadí, osvětlovací zařízení včetně předřadníků, spínací a ovládací zařízení, elektrické vodiče, šňůry a soupravy pro připojení spotřebičů a elektrické předměty, z nichž se sestavují elektrické instalace i řídicí obvody. Pro samotné elektrické instalace (jejich navrhování a provádění) však neplatí.

Spadají do oblasti působnosti směrnice "součástky"?
Všeobecně do oblasti působnosti směrnice spadají jak elektrická zařízení určená pro instalaci do různých zařízení, tak i do zařízení určených k přímému použití, aniž by byla vestavěna.
Avšak u některých druhů elektrických předmětů, jako jsou základní součástky určené k instalaci do jiných elektrických zařízení, závisí jejich bezpečnost do značné míry na tom, jakým způsobem jsou do konečného výrobku instalovány, jak tento výrobek vypadá, jaký je jeho účel, provedení a celkové vlastnosti. Mezi takové základní součástky patří elektronické součástky a některé další prvky. Těmi jsou jak aktivní součástky (integrované obvody, tranzistory, diody apod.), tak i součástky pasivní (kondenzátory, tlumivky, rezistory). Protože bezpečnost těchto součástek je možno posoudit pouze po jejich zamontování do zařízení, tak samy o sobě do oblasti působnosti této směrnice nespadají. Proto nesmějí být označovány CE.
Jiné elektrické předměty, které jsou rovněž určeny pro instalaci do elektrických zařízení, jako jsou např. některé typy transformátorů a elektromotorů, však do oblasti působnosti této směrnice spadají a proto budou muset být označovány CE. Jsou to ty předměty, jejichž bezpečnost je možno posoudit samostatně, bez ohledu na zařízení, do něhož jsou instalovány.
Z toho je vidět, že rozsah vyloučení základních součástek ze směrnice se nesmí špatně pochopit a z rozsahu platnosti směrnice se nesmějí vylučovat takové výrobky, jako jsou svítidla, startéry, pojistky, vypínače (správněji spínače) pro domácnost a další prvky elektrické instalace. I když se tyto prvky používají většinou ve spojení s jinými elektrickými zařízeními a i když, aby mohly správně fungovat, je třeba je řádně instalovat, nejsou z rozsahu platnosti směrnice vyňaty. Uvedené výrobky se tedy považují za elektrická zařízení ve smyslu této směrnice.

Na která hlediska bezpečnosti se tato směrnice vztahuje?
Tato směrnice se vztahuje na všechna nebezpečí, která mohou při používání elektrických zařízení nastat. Nejsou to jenom nebezpečí elektrická. Jsou to také nebezpečí mechanická, chemická (a to zvláště nebezpečí vývinu a emisí agresivních látek) i všechna ostatní nebezpečí. Směrnice se vztahuje také na nebezpečí ohrožení zdraví, jakým je působení hluku a vibrací a také na hlediska ergonomická. Ta se uplatňují, pokud jejich splnění zajišťuje ochranu před výše uvedenými nebezpečími.
Základních jedenáct zásad bezpečnosti, které představují základní požadavky směrnice, je obsaženo v jejím článku 2 a příloze I. (Uvedené příloze odpovídá příloha 2 NV č. 17/2003 Sb.)
Je třeba podotknout, že hlediska elektromagnetické kompatibility (vyzařování i odolnosti) jsou z oblasti působnosti této směrnice vyloučena a řídí se samostatnou směrnicí 89/336/EHS, takže řada elektrických zařízení (elektrotechnických výrobků) musí splňovat nejen požadavky této směrnice pro zařízení nn ale i směrnice pro elektromagnetickou kompatibilitu.
Přitom i tato směrnice pro nízké napětí se působením záření zabývá. Avšak to působení, které směrnice uvádí ve své příloze I, je omezeno pouze na případy, které se přímo vztahují ke zdraví a bezpečnosti osob a domácích zvířat. Směrnice pro nízké napětí se nevztahuje na elektromagnetické rušení ve smyslu směrnice pro EMC.
Jak jsme se zmínili, pro řadu elektrických zařízení platí kromě této směrnice i směrnice pro elektromagnetickou kompatibilitu. Kromě toho pro další elektrická zařízení platí též ustanovení ještě jiných směrnic. Každé elektrické zařízení musí splňovat požadavky těch směrnic, které pro ně platí. Značka CE, která by měla být na každém elektrickém zařízení, je na tomto zařízení (popř. jeho obalu apod.) je tam proto, aby to potvrzovala.

POŽADAVKY NA BEZPEČNOST ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ NN UVÁDĚNÝCH NA TRH EU
Jedná se o zařízení, na která se vztahuje směrnice pro nízké napětí, informace o níž je již z části uvedena výše. Tato směrnice, na rozdíl od technických norem, je závazná.

Které požadavky na bezpečnost se závazně uplatňují v EU?
Článek 2 směrnice stanoví:
1. Členské státy musí učinit veškerá příslušná opatření, aby elektrické zařízení mohlo být uvedeno na trh jen tehdy, jestliže po vyrobení v souladu se správným technickým postupem z hlediska bezpečnosti, který platí ve Společenství, neohrozí bezpečnost lidí, domácích zvířat a majetku, pokud bude správně instalováno, udržováno a užíváno k účelu, pro který bylo vyrobeno.
2. Přehled základních prvků zásad bezpečnosti uvedených v odstavci 1 je v příloze I směrnice"
Podle článku 3 směrnice musí členské státy pro ta elektrická zařízení, která jsou ve shodě s požadavky směrnice, zajistit svobodné uvádění na trh a jejich volný pohyb. (To platí samozřejmě pro výrobky, na které se vztahuje pouze tato směrnice pro nízké napětí. Jinak musí výrobky splňovat požadavky všech směrnic, které pro ně platí.)

Které jsou to ty podstatné požadavky na bezpečnost, jež zajišťují uvedení na trh a volný pohyb elektrických zařízení v rámci EU? Jak stanoví citované články, jsou to požadavky uvedené v příloze I směrnice. Této příloze odpovídá téměř přesně příloha č. 2 NV č. 17/2003 Sb. Tam je uvedeno v podstatě těchto deset základních "zásad bezpečnosti":
- vyznačení základních charakteristik zařízení na zařízení,
- vyznačení výrobce nebo obchodní značky na zařízení,
- takové provedení zařízení, aby bylo možné jeho bezpečné a správné sestavení a připojení,
- zajištění ochrany před nebezpečími
- způsobovanými samotným elektrickým zařízením, tj ochrany
- před úrazem elektrickým proudem,
- před nebezpečnými teplotami, oblouky nebo zářením,
- před nebezpečími neelektrického charakteru způsobovanými zařízením,
- před porušením izolace (která musí odpovídat účelu a podmínkám zařízení),
- vyvolávanými vnějšími vlivy na elektrická zařízení, tak, aby zařízení
- odolávalo předpokládaným mechanickým namáháním,
- odolávalo působení předpokládaných vnějších vlivů,
- při předpokládaných přetíženích neohrožovalo osoby ani majetek.

Tyto zásady jsou závaznými bezpečnostními předpisy, které musí výrobky splňovat, aby byly povoleny na trhu EU a mohly těžit ze svého volného pohybu ve Společenství (podle výše uvedených článků 2 a 3 směrnice). Proto žádné národní normy nebo národní specifikace vztahující se k bezpečnosti elektrických zařízení nemají takový status, aby byly podmínkou pro uvedení výrobku na trh. K uvedení na trh podle článku 2 a k uvedení do volného pohybu podle článku 3 směrnice se považují za vyhovující zvláště ta elektrická zařízení, která odpovídají bezpečnostním požadavkům harmonizovaných norem.
Přesto však splnění zásad bezpečnosti podle směrnice, které jsou pro celé Společenství identické, může v některých případech představovat plnění různých požadavků podle toho, o který členský stát se jedná. Je to proto, že je třeba brát v úvahu různé objektivní poměry v těchto zemích. Donedávna to mohly být např. požadavky v důsledku různých napájecích sítí v jednotlivých zemích Společenství. Dnes se však i tyto požadavky sjednocují - celá Evropa má dnes (až na výjimky) jednotné napětí veřejných distribučních sítí 230/400 V. Ovšem např. klimatické podmínky se zřejmě ve všech evropských zemích sjednotit nepodaří.
Vnitrostátní předpisy, které požadují splnění zvláštních technických specifikací (pokud existují), tedy nesmějí být z hlediska směrnice považovány za závazné. Mohou mít pouze postavení specifikací dávajících předpoklad shody tam, kde je to vhodné.
Z toho vyplývá, že výrobce již nemůže být povinován, aby plnil národní specifikace u zařízení, která jinak zásadám bezpečnosti směrnice vyhovují. Tam, kde však harmonizované nebo mezinárodní normy (jak je uvádí články 5 a 6 Směrnice) ještě neexistují, mají ovšem výrobci právo prokazovat shodu se zásadami bezpečnosti splněním kterékoliv vhodné (tedy i národní) specifikace.
Existence vnitrostátních předpisů nesmí bránit a také nebrání vytvoření harmonizovaných norem podle článku 5 směrnice. Takové národní předpisy nemohou být vnucovány ani navíc, ani namísto technických specifikací obsažených v harmonizovaných normách. Tyto národní předpisy totiž přestávají být závazné.
Proto v oblasti, kterých se směrnice týká, by již nemělo být v "harmonizačních dokumentech" (HD) nebo "evropských normách" (EN) místo na "tzv. odchylky typu A" v důsledku odlišných předpisů některých zemí. Odchylky však mohou existovat v důsledku objektivně odlišných podmínek v jednotlivých zemích (jak bylo uvedeno výše).

Jak zajistit shodu s požadavky bezpečnosti stanovenými směrnicí?
Předpokládá se, že výrobek splňuje zásady bezpečnosti podle směrnice pro nízké napětí, jestliže bylo zařízení vyrobeno podle evropských technických norem (EN nebo HD - většinou se jedná o normy zpracované v CENELEC). Pokud tyto normy zatím nebyly zpracovány, používají se též normy mezinárodní elektrotechnické komise - IEC. (Dříve se též jako normy dávající předpoklad shody používala doporučení CEE vypracovaná evropskými zkušebnami a pokud neexistovala ani ta, uplatňovaly se národní normy členského státu výrobce.)
Uplatnění těchto norem zůstává dobrovolné. Tyto normy však umožňují pro zařízení, které je podle těchto norem vyrobeno, předpoklad shody.
Předpoklad shody, který je umožňován harmonizovanými normami, vzniká od okamžiku, kdy byly normy uveřejněny na vnitrostátní úrovni; seznam v Úředním věstníku Evropských společenství je pouze pro informaci.
Výrobce může alternativně zhotovit výrobek v souladu se základními požadavky (zásadami bezpečnosti) směrnice, aniž by uplatnil harmonizované (popř. mezinárodní či národní) normy. V takovém případě nebude výrobek požívat výhody předpokladu shody, který by mu byl přiznán při použití uvedených norem, a výrobce musí do technické dokumentace uvést popis řešení, která zvolil, aby hlediska bezpečnosti podle směrnice splnil.

VZTAH MEZI SMĚRNICÍ PRO NÍZKÉ NAPĚTÍ A NĚKTERÝMI DALŠÍMI SMĚRNICEMI SPOLEČENSTVÍ
Které požadavky je možno uplatnit na elektrická zařízení, která jsou zároveň "strojním zařízením" (ve smyslu směrnice pro strojní zařízení)?
Některá elektrická zařízení jsou také strojním zařízením ve smyslu směrnice pro strojní zařízení (dříve směrnice 89/392/EHS, později směrnice 98/37/ES, nyní směrnice 2006/42/ES).
Jak směrnice pro nízké napětí, tak směrnice pro strojní zařízení se týkají širokého rozsahu možných nebezpečí. Proto se oblasti působnosti těchto dvou směrnic v případě některých elektrických zařízení překrývají, a proto je nezbytné v takových případech objasnit, jak tyto směrnice uplatňovat.
Výhradně elektrická zařízení jsou z oblasti působnosti směrnice pro strojní zařízení zcela vyloučena. Podle směrnice o strojním zařízení (i podle § 1 odst. 4 nařízení vlády č. 176/2008 Sb.) se na elektrické a elektronické výrobky stanovených skupin vztahuje výhradně směrnice pro nízké napětí (zavedená v ČR nařízením vlády č. 17/2003 Sb.).
To zda se pro určitý výrobek, který je možno považovat za strojní zařízení ve smyslu směrnice pro strojní zařízení a současně i za elektrické zařízení ve smyslu směrnice pro nízké napětí, uplatní uvedené ustanovení a výrobek se z působnosti směrnice pro strojní zařízení vyloučí, záleží do značné míry na rozhodnutí výrobce. Ten musí u takového výrobku provést posouzení (analýzu) možných rizik.
Evropská norma EN 14121 (Bezpečnost strojních zařízení - Posouzení rizika) poskytuje zásady, které je možno pro provedení takového posouzení (analýzy) rizik uplatnit.
Jestliže výsledky posouzení (analýzy) rizik provedené výrobcem ukazují, že rizika jsou převážně elektrického původu, bude se na zařízení vztahovat výhradně směrnice pro nízké napětí, která se, ať už jakkoliv, hledisky bezpečnosti, včetně mechanické bezpečnosti, zabývá.
Při rozhodování o tom, zda původ nebezpečí týkajících se konkrétních výrobků je hlavně elektrický, může výrobci napomáhat posouzení (analýza) rizik provedené(á) příslušnými normalizačními orgány ve vztahu k harmonizovaným normám týkajícím se těchto výrobků. Tam, kde posouzení (analýza) rizik vedlo k vydání těchto norem pouze ve vztahu ke směrnici pro nízké napětí nebo pouze ve vztahu ke směrnici pro strojní zařízení, vycházelo toto posouzení (analýza) z těch rizik, která převládají. Je-li příslušná norma uveřejněna (v Úředním věstníku) pouze ke směrnici pro nízké napětí, je možno předpokládat, že se podle této normy posuzují rizika pouze ve smyslu směrnice pro nízké napětí.
Nehledě na ty (poměrně výjimečné) případy strojních zařízení, které jsou z působnosti směrnice pro strojní zařízení vyňaty, pro veškerá strojní zařízení, jejichž pohon je elektricky napájen a která jsou určena, aby byla provozována v mezích střídavých napětí od 50 V do 1000 V a stejnosměrných napětí od 75 V do 1500 V, platí jak směrnice pro strojní zařízení, tak i směrnice pro nízké napětí.
Článek 1.5.1 přílohy I směrnice pro strojní zařízení (obsažen v příloze 1 k NV č. 176/2008 Sb.) v podstatě uvádí:
"1.5.1 Přívod elektrické energie
Strojní zařízení napájené elektrickou energií musí být navrženo, konstruováno a vybaveno tak, aby byla vyloučena nebo aby mohla být vyloučena veškerá nebezpečí způsobená elektřinou.
Cíle týkající se bezpečnosti stanovené ve směrnici 73/23/EHS se vztahují rovněž na strojní zařízení. Povinnosti týkající se posuzování shody a uvádění strojního zařízení na trh nebo do provozu s ohledem na nebezpečí způsobená elektřinou se však řídí výhradně touto směrnicí."
Proto v případě strojních zařízení s přívodem elektrické energie v mezích napětí podle směrnice pro nízké napětí platí:
a) Musí být splněny základní požadavky směrnice pro nízké napětí týkající se nebezpečí způsobovaných elektrickým proudem, a proto splnění příslušných harmonizovaných norem publikovaných ve vztahu ke směrnici pro nízké napětí musí poskytovat předpoklad shody s těmito základními požadavky.
b) Pro veškerá taková strojní zařízení je vhodné použít postupy posuzování shody za účasti notifikovaného orgánu (orgánu oznámeného státům a orgánům EU). Pokud se požaduje přezkoušení typu strojního zařízení, notifikovaný orgán vezme v úvahu výsledky postupů posuzování shody směrnice pro nízké napětí, která platí pro vlastní elektrickou bezpečnost elektrických součástek strojního zařízení, zatímco přímé přezkoušení notifikovaným orgánem se bude týkat mj. veškerých nebezpečí vyplývajících ze způsobu, kterým jsou elektrické součástky instalovány do strojního zařízení a kterým zajišťují jeho řádnou funkci.
Je samozřejmé, že úvahy uvedené výše pro elektrické součástky platí příslušným způsobem i pro elektrické součástky strojních zařízení.
Pro zajištění souladu při uplatňování směrnice byly CEN a CENELEC (evropské normalizační výbory) na základě mandátu Komise ES požádány, aby zajistily, aby veškeré harmonizované normy pro elektrická zařízení byly ve shodě se všemi příslušnými základními požadavky na bezpečnost jak podle směrnice pro nízké napětí, tak i podle směrnice pro strojní zařízení.

Které požadavky se uplatňují na elektrická zařízení, která jsou určena k tomu, aby byla trvale instalována v konstrukci stavby?
Některé typy elektrických zařízení zařazené do oblasti působnosti směrnice pro nízké napětí jsou vyrobeny s ohledem na to, že se stanou trvalou součástí stavby. V důsledku toho musí být toto zařízení provedeno takovým způsobem, aby přesně vyhovovalo svému použití a splňovalo základní požadavky stanovené směrnicí pro stavební výrobky (89/106/EHS ve znění směrnice 93/68/EHS), vysvětlené v interpretačních dokumentech použitých k určení harmonizovaných norem spadajících do oblasti působnosti této směrnice a aby toto zařízení bylo v souladu s příslušnými postupy posuzování shody.
Výsledkem je, že uplatnění ustanovení směrnice pro stavební výrobky předem předpokládá existenci jak harmonizovaných norem ve smyslu směrnice pro stavební výrobky, tak i rozhodnutí týkající se postupů posuzování shody, opět ve smyslu uvedené směrnice.
Pokud by tyto základní podmínky nebyly splněny, nemohla by se v praxi ustanovení směrnice pro stavební výrobky na příslušná elektrická zařízení uplatňovat.
Směrnice pro nízké napětí však stanoví široký rozsah zásad bezpečnosti, které se překrývají se základními požadavky v příloze I směrnice pro stavební výrobky (které odpovídá příloha č. 1 NV č. 190/2002 Sb.). Aby se zajistily požadavky obou směrnic co nejlépe, jsou existující harmonizované normy (jak jsou uveřejněny ve vztahu ke směrnici pro nízké napětí) prověřovány, aby se zajistil soulad s příslušnými základními požadavky směrnice pro stavební výrobky. V ČR se prozatím uplatňuje spíše NV č. 163/2002 Sb., které dává pro posuzování shody větší možnost českým (určeným) normám než normám evropským, které se připravují.

Jaký je vztah ke směrnici pro telekomunikační koncová zařízení a ke směrnici pro družicové pozemní stanice
Některá elektrická zařízení jsou považována také za "koncová zařízení" nebo za "zařízení družicových pozemních stanic" ve smyslu směrnice o rádiových zařízeních a telekomunikačních koncových zařízeních (v současné době směrnice 1999/5/ES - v ČR zavedená NV č. 426/2000 Sb.).
Telekomunikační zařízení, na které se vztahuje také směrnice pro nízké napětí, musí být rovněž v souladu se všemi ustanoveními této směrnice včetně postupů posuzování shody a připojování označení CE.

Jaký je vztah ke směrnici pro spotřebiče plynných paliv?
Spotřebiče, které spadají do oblasti působnosti směrnice pro spotřebiče plynných paliv (směrnice 90/396/EHS - v ČR NV č. 177/1997 ve znění NV Č. 287/2000 Sb. - nahradí je NV č. 22/2003 Sb.) obsahují často elektrické součástky, které spadají také do oblasti působnosti směrnice pro nízké napětí. Zejména článek 1 směrnice pro spotřebiče plynných paliv výslovně uvádí, že směrnice "platí také pro zabezpečovací, řídicí nebo regulační zařízení a konstrukční části (které jsou pro potřeby obchodu na trh uváděny samostatně) a jsou určeny k instalaci do spotřebičů spalujících plynná paliva nebo k tomu, aby byly smontovány tak, aby takový spotřebič vytvořily". Některé z těchto součástek jsou elektrickými zařízeními nebo v nich je elektrické zařízení instalováno. Směrnice pro spotřebiče plynných paliv a směrnice pro nízké napětí platí společně pro elektrické součástky (určené pro použití v mezích napětí této směrnice) instalované (nebo určené k instalaci) do spotřebičů plynných paliv.
Posuzování shody v rámci směrnice pro spotřebiče plynných paliv se musí provádět v souladu s postupem stanoveným v této směrnici. Přitom se berou v úvahu výsledky postupů posuzování shody podle směrnice pro nízké napětí uplatněné ve vztahu k zásadám bezpečnosti směrnice na elektrické součástky spotřebičů plynných paliv. Hlediska bezpečnosti na způsob, kterým jsou elektrické součástky do spotřebiče plynných paliv instalovány a kterým zajišťují jeho řádný provoz, by měly podléhat přímému přezkoumání notifikovaných orgánů.

ZÁVĚR
Z výše uvedeného přehledu požadavků uplatňovaných především na elektrotechnické výrobky jsme si mohli udělat představu o právní odpovědnosti výrobců elektrických zařízení za svůj výrobek, o tom, že požadavky směrnic jsou závazné i o tom, že zdaleka není zanedbatelné to, co se píše v technických normách, zejména v těch normách harmonizovaných, které napomáhají k prokázání shody se závaznými požadavky směrnic. Víme již, že evropský právní systém uplatňovaný na technická zařízení se v české republice uplatňuje soustavou právních předpisů, tj. zákonem č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky v platném znění a soustavou nařízení vlády příslušných jednotlivým druhům technických zařízení a výrobků. Jejich výklad se nesmí podstatně lišit od výkladu evropských směrnic.

Literatura:
Jareš J.: Požadavky na elektrotechnické výrobky při jejich uvádění na trh, IN-EL, Praha 2003, svazek 60
Evropské směrnice vztahující se k elektrickým zařízením
Soubor nařízení vlády k zákonu č. 22/1997 Sb. v platném znění vztahující se k elektrickým zařízením
Příručka pro uplatňování směrnic 73/23/EHS nízké napětí a 89/336/EHS elektromagnetická komppatibilita, ÚNMZ

Aktualizováno 28. 2. 2013