|
V souvislosti s tímto dotazem je třeba si uvědomit, že v rámci Evropy, tj. zemí sdružených v EU (Evropské unii), již pro nás slovo zahraničí ztratilo do značné míry význam. Například, doveze-li se k nám v rámci evropského výrobního podniku stroj ze sousedního Německa, tedy pro většinu z nás ještě ze „zahraničí“, neposuzujeme jej tak jako dříve, to znamená, nevyžadujeme o něm nové provedení zkoušek a vydání prohlášení o shodě a další náležitosti, které platí pro nový výrobek.
Nevyžadujeme je proto, že se jedná o výrobek, který byl již jednou do provozu na území EU uveden. Před novým uvedením stroje do provozu se (podle toho jak je složitý) na něm provede buďto kontrola, nebo, pokud je zařízení na místě sestavováno z jednotlivých částí, jeho revize. Neprovádí se však zkoušky, jako když výrobek opouštěl výrobní závod.
Obdobně je to i s evropskými technickými normami. Jakmile je jednou evropská technická norma vydána v některém státě Evropské unie, platí v rámci celé Evropské unie s těmi daty, která jsou uvedena v její předmluvě. My se samozřejmě setkáváme většinou s evropskými normami, které jsou vydávány v českém jazyce. Proto má laická veřejnost (laická alespoň pokud se týká technické normalizace) v povědomí, že v ČR se vydávají evropské normy nějakým naším vlastním způsobem a v jiné evropské zemi zase jejím vlastním způsobem.
To může být pravda, pokud se týká označování evropských norem. Většinou je sice v označení evropské normy zavedené do systému národních norem některé evropské země uvedeno v prvé řadě spolu s národním označením označení a číslo evropské normy – tedy např. ČSN EN 60529 nebo BS EN 60529. V některých zemích je však národní tradice tak silná, že výrazněji je uvedeno označení a číslo národní normy a pod ním drobnějším písmem označení a číslo evropské normy (např. VDE 0113, DIN EN 60204-1). Z toho může mít někdo neinformovaný dojem podpořený třeba i postojem zahraničního partnera, který v technických podkladech uvádí národní označení evropské normy užívané v jeho zemi, že se vlastně postupuje podle jeho národní normy. To je sice pravda, protože jeho země evropskou normu zavedla jako normu národní (stejně jako jsme to provedli my v ČR a museli to provést i v ostatních zemích EU), ale především je třeba mít na paměti, že se jedná o jedinou normu evropskou. Ta je sice vydána v řadě evropských zemí v národních jazycích a někdy i s národním označením a číslem, nesmí se však jednat o národní modifikace (že by se jednotlivé evropské země od některých požadavků odchylovaly). O evropské normě je tedy třeba se řádně informovat a přečíst si její označení (např. EN 60204-1) pod národním označením normy.
V jiných, zejména menších zemích EU, nemusí být evropské technické normy vůbec vydávány a podnikající osoba, např. výrobce, se spokojuje se zněním evropské normy vydané jinou zemí EU nebo přímo originálem evropské normy. Ani ČR nevydává veškeré evropské normy v českém jazyce a např. v oblasti telekomunikací nebo informační techniky se používají přímo originály evropských norem. Pak jsou v příslušném úředním věstníku tyto evropské normy vyhlašovány k přímému používání jako národní normy.
Evropské normy se tedy ve všech zemích EU uplatňují stejným způsobem. Platí stejná data i stejný rozsah jejich použití, který musí být v každém národním vydání evropské normy uveden. Při obchodu uskutečňovaném v rámci EU se tedy ve všech členských zemích EU z těchto evropských norem také stejným způsobem vychází.
Trošku jiná může být otázka tak zvaných evropských harmonizačních dokumentů. To jsou normativní dokumenty, jejichž veškeré požadavky jednotlivé členské státy EU do svých normalizačních soustav zavést musí, není však přesně předepsáno, jakým způsobem. Podstatné je, že tyto požadavky mohou být na národní úrovni doplněny a upřesněny. Označení národních norem obsahujících požadavky evropského harmonizačního dokumentu se ničím neliší od označení ostatních národních norem. Zavedený harmonizační dokument může být uveden přímo pod hlavičkou normy (jako např. u norem ČSN zavádějících tyto normy) nebo až ve větě na první stránce uvádějící zavedení příslušného harmonizačního dokumentu. Typickým příkladem technických norem, které obsahují evropské harmonizační dokumenty, je soubor ČSN 33 2000 obsahující pravidla pro elektrotechniku – pro elektrické instalace budov. Obdobným způsobem je tento soubor zaveden i v dalších zemích EU. Pro elektrické instalace tedy v jednotlivých evropských zemích platí v zásadě stejná pravidla, mohou však existovat některé národní odchylky.
|
