Od 1. 9. 2007 začne plně platit ČSN EN 61241-14 - elektrická zařízení pro prostory s hořlavým prachem.
Pro instalace platí soubor HD 384 - což je soubor ČSN 33 2000, jehož částí je současně platná ČSN 33 2000-4-482 "Ochrana proti požáru v prostorách se zvláštním rizikem nebo nebezpečím", kde jsou požadavky na provedení instalací v prostorách s nebezpečím vzniku požáru v důsledku nebezpečných vlastností zpracovávaných nebo skladovaných materiálů, jakými jsou výroba, zpracování, skladování hořlavých materiálů včetně hromadění prachu, například ve stodolách, v továrnách na zpracování dřeva, papírnách, textilních továrnách a podobně (co je to apod. - platí např. i pro hořlavé kapaliny?).
Pro provedení instalací v prostorách s neb. požáru s hořlavým prachem platí ČSN EN 50281-1-2 - do 1. 9. 2007 i souběžně s ČSN EN 61241-14. Co se týče provedení instalací dle ČSN EN 50281-1-2, je v čl. 10.1 uvedeno, že musí být mimo jiné splněny i požadavky souboru HD 384 (což je soubor ČSN 33 2000 a tedy zřejmě i požadavky ČSN 33 2000-4-482). V ČSN EN 61241-14 už tomu tak není a pouze v čl. 7.2.1 - TN sítě (z hlediska zajiskření) už to není explicitně uvedeno a je zde jen v poznámce uvedeno, že je potřeba zvážit potřebu hlídání unikajících proudů mezi N a PE vodičem, v čl. 9.2 je uvedeno odpojení N vodiče a v čl. 10.1.1.2 (pro zónu 21 a 22) - si mohu zvolit typ vhodného kabelu (je sice mezi nimi i kabel s minerální izolací, ale také kabely termoplastové, elastomerové, popř. plášť termoset a bez podmínky proudového chrániče).
Jde mi o to, že některé požadavky v ČSN 33 2000-4-482, obzvláště pro vyšší proudové hodnoty, je poměrně problematické splnit (tj. proudový chránič nebo kabely s minerální izolací, přičemž 5žilové plastové kabely vyšších průřezů je velmi těžké zajistit).
A pokud budou vlivy (zóny) stanoveny v souladu s ČSN EN 61241-10, pak jsou dle mého názoru, "mírnější" požadavky na provedení instalací dle ČSN EN 61241-14 (není zde přímo uvedeno použití proudových chráničů, kabel si mohu vybrat) než dle ČSN 33 2000-4-482. Řekl bych, i z vlastní zkušenosti - textilní průmysl, že v prostorách s hořlavým prachem je daleko vyšší riziko zahoření (např. od zvýšeného přechodového odporu = teplem poškozená izolace, např. u rozb. krabic či svorkovnic), než v prostorách s nebezpečím požáru hořlavých hmot, a tak by požadavky měly být přísnější.
Není uvažováno s nějakou "novelizací" současných ČSN EN? Protože, vzhledem k problémům s požadavky ČSN 33 2000-4-482 u vyšších průřezů, by se vyplatilo raději stanovit zónu 22.
| 
