DA-349 Závady/rozpory s předpisy a normami

Otázka – komentář k současnému stavu:
Ve verzi ČSN 33 2000-1:1995, čl. 11.N6 bylo, dle mého názoru, umožněno provozovat el. zařízení, která nesplňují předpisy/normy platné v době zhotovení, pokud tyto závady/rozpory s předpisy/normami nejsou bezprostředně ohrožujícího charakteru.
V ČSN 33 2000-1:2003 i ČSN 33 2000-1:2009 je dle mého názoru podmínkou, že el. zařízení musí splňovat předpisy/normy platné v době zhotovení.
Uvedu některé případy, na které často narážím a které se mi momentálně vybavují:

Barevné značení - vodič zelená/žlutá použit pro jiné účely než PE či PEN

Narážím na to dost často hlavně u tlačítek ovládání osvětlení schodiště a tlačítek ovládání ventilace v panelácích.

U pravidelných revizí relativně nových instalací narážím na tento problém také, např. 6 let starý dům s pečovatelskou službou u všech ventilátorů cca 20 ks vodič zelená/žlutá použit pro ovládání fází ani se to nesnažili zamaskovat přeznačením, u jednoho z ventilátorů, který je I. třídy a vodič PE jim samozřejmě chyběl, vyrobili PE tak, že kostru ventilátoru propojili vodičem CY k uzemněné ocelové konstrukci budovy. 

 Jisticí prvky

Opakovaně narážím na případy, kdy je instalována vyšší hodnota jisticího prvku, než umožňuje průřez vodičů či spínacích prvků apod. Většinou se jedná o pár kusů, kdy se tyto jisticí prvky vymění nebo když nižší jisticí prvek nezvládá současný odběr a provozovatel to ví a vědomě okruh přetěžuje a odmítá odběr snížit se to napíše do závad a provozovatel to pak provozuje na vlastní nebezpečí, ale už vícekrát jsem narazil na situaci, že u staveb z dob socialistické výstavky, např. školní objekt a bytový dům je většina rozváděčů plně osazena jističi 15 A či 16 A (nedostatek jističů 6 a 10 A???) bez rozdílu, jestli je vývod AL 2,5 či Al 4 a zda se jedná o zásuvkový či světelný okruh, zatímco jištění vodiče Al 2,5 jističem 15 A či 16 A lze při vyhovující impedanční smyčce připustit, u světelných okruhů, kde jsou spínací prvky jen na 10 A to již je v rozporu, problém je, že výměna tohoto množství jističů a nutnosti použít různé redukce či rozváděče upravit, by bylo nákladné a v situaci, kdy tyto rozvody v hliníku a soustavě TN-C jsou více jak 30 let staré, by si zasloužily spíše kompletní rekonstrukci, nevím jestli hromadné vyměnění jisticích prvků by bylo účelné vynaložení finančních prostředků, a to nemluvě o tom, jestli by to majitel el. zařízení vůbec akceptoval, už slyším ty argumenty 30 let to nikomu nevadilo.

Porušení ČSN 33 2000-1 - pro montáž musí být použito vhodných materiálů a práce musí být provedeny odborně (dobré řemeslné úrovně)

Bohužel v rámci honby investora (většinou developera) i montážní firmy za co nejvyšším ziskem jdou tato hlediska stranou, nedokážu si představit, jak bych měl do pravidelné revize x let po výstavbě psát, že el. zařízení bylo vyhotoveno neřemeslně z nevhodných materiálů, např. momentálně mě napadají rozvody v podhledech, kde se často jedná o chaotickou změť kabelů (není to řemeslně provedeno) a je použito plochých kabelů, které jsou nedostatečně mechanicky odolné (nevhodný materiál), nebo že rozváděč vypadá jako by tam někdo našlapal balík slámy.

Nerespektování vnějších vlivů

Např. v bytech v domě s pečovatelskou službou je v kuchyňském koutě za a nad vestavným plotýnkovým vařičem instalována zásuvka, což sice není normami přímo zakázáno, ale nerespektuje to vnější vlivy, teplo od vaření a schopnost osob BA3 „fyziky a duševně ne zcela schopné osoby“, už párkrát se musely měnit u těchto vařičů přiškvařené šňůry a vidlice, do zprávy jsem napsal, aby se šňůry trvanlivě a bytelně připevnily kabelovou příchytkou ke zdi, tak aby po vytažení vidlice šňůra nespadla na často ještě horkou plotnu, ale to neřeší samotný fakt, že šňůra a zásuvka jsou teplotně namáhány i samotným vařením + jsou do této zásuvky zapojovány vpravo od vařiče spotřebiče často i trvale, např. rychlovarná konvice, podle mě pochybil projektant, zhotovitel i revizní technik při výchozí revizi, ale co teď s tím po x letech, zásuvky jsou přes chránič, takže bezprostřední ohrožení nehrozí, ale ideální tento stav rozhodně není.

V tom samém objektu je hlavní rozváděč o 3 polích umístěn na chodbě a dle mého názoru zasahuje do únikových cest 2 bytových jednotek, to je ale asi spíše záležitost požárního dozoru .

 Štítky rozvaděčů - chybí nebo je rozpor mezi údajem na štítku a skutečností

Běžně bývá v panelácích, např. na rozváděčích ventilace na štítku údaj I_n 4 A a přívod do rozváděče je jištěn pojistkami 20 A a vývody z rozváděče pojistkami 6 A, průřezy vodičů jsou s ohledem na jištění vyhovující, takže po technické stránce to není v tomto a podobných případech zřejmě problém.

V rozváděči, jehož fotka je výše, je na štítku uvedeno I_n 80 A, ale přívod do pole č. 3 je jištěn v přípojkové skříni pojistkami 200 A a v samotném rozváděči je na tomto přívodu jistič 50 A společných prostor + 1 ks připravené rezervní (bez vývodu) nepřímé měření s jištěním 125 A, což je očividný rozpor se štítkovým údajem, odstranit tento rozpor demontáží nevyužitého nepřímé měření s jištěním 125 A a osadit v přípojkové skříni pojistky 80 A? Technicky by to problém nebyl, jištění 80 A by bylo i s rezervou bohatě dostačující (byty pole č. 1 a 2 mají vlastní přívod s jištěním 63 A).

V mnoha starších objektech běžně chybí štítky úplně nebo jsou nečitelné a nejsou dostupné podklady, podle kterých by se dal zhotovit náhradní štítek, respektive se nedá ani ověřit jestli rozváděč nějaký štítek vůbec měl.

Nepospojené elektroměry I. třídy

Nedávno jsem narazil na sídliště z 50. let, kde jsou elektroměry na elektroměrových deskách Pd, které jsou II. třídy a elektroměry I. třídy na nich instalované nejsou pospojovány a x let to nikdo neřešil, zatím píšu do zpráv, aby se dodatečně pospojovaly, ale technicky to není zrovna jednoduché, odklopit x desek a dodatečné vyvést pro každý elektroměr vodič pro pospojování, navíc hrozí při odklopení a opětovné montáži desek ulomení hliníkových vodičů.

Asi bych si vybavil i další příklady, ale pro nástin podstaty mého hlavního dotazu to je, předpokládám, dostačující.

Na závěr bych konstatoval, že skoro v každém objektu se najde něco, co neodpovídá předpisům/normám, ať těm současným, nebo těm platným v době výstavby a bohužel se domnívám, že ani u staveb zhotovených v následujících letech nelze očekávat obrat k lepšímu, osobně bych takovéto závady při výchozí revizi napadl, ale x let po zhotovení a provozu se domnívám, že většinou tyto závady nelze již reálně odstranit, jak se tedy v těchto a podobných případech při pravidelné revizi zachovat?

A taky se mi nezdá, že by měl revizní technik při pravidelné revizi suplovat špatně provedenou výchozí revizi a detailně dohledávat/řešit co se kde zanedbalo, udělalo špatně a co se léta přehlíželo apod. a dle mého názoru to v rozsahu pravidelné revize ani nelze, takže na zařízení můžou být závady/rozpory s předpisy/normami, na které se v rámci pravidelné revize nepřijde, domnívám se, že za tyto závady by měl být i po letech a x pravidelných revizích primárně zodpovědný projektant, zhotovitel el. zařízení a revizní technik, který provedl výchozí revizi a ne revizní technik provádějící poslední pravidelnou revizi, je tomu tak?