Tímto bych se chtěl dotázat ohledně záložních zdrojů pro nouzové osvětlení.
Na vícero projektech jsme se setkali s napájením nouzového osvětlení v rámci teplárny, elektrárny, průmyslového chemického provozu apod. s tím, že jsme nouzová svítidla napájeli z centrální baterie umístěné v baterkárně (místnosti pro baterie - nouzové zdroje). Z centrální baterie bylo mimo svítidel pro nouzové osvětlení napájeno i další zařízení, jako například ochrany vn, některé části řídicích systémů apod. Kabely i kabelové rošty byly samozřejmě požárně odolné, a to minimálně 60 minut. Centrální baterie (usměrňovač + baterie + hlavní rozváděč) jsou denně kontrolovány. Jednou měsíčně na koncových okruzích byl nasimulován výpadek napětí a zkontrolováno vizuálně, zda každé svítidlo svítí. Jednou za rok byl nasimulován 60 minutový výpadek.
Dle popisu bylo vše provedeno zrealizováno a nebyl nikde s ničím žádný problém. Revizní technici, požární technici, projektanti, investor, ... všichni jsou spokojeni.
Nově jsou nám kladeny požadavky, aby zdroje pro nouzové osvětlení nenapájely již nic jiného než nouzové osvětlení. Není mi jasné, z jakých důvodů dle jaké normy, zákona, vyhlášky? V normách ČSN EN 50171 ani ČSN EN 50172 žádné takové požadavky nejsou - alespoň jsem je nikde nepostřehl. Přijde mi nelogické zavádět nové požadavky, které nic nepřinesou nic nevylepší jen způsobí další znepřehlednění situace v záložním napájení (rozdrobí velký zkratový výkon centrální baterie v několik zdrojů - selektivitu jištění pak nelze prakticky dodržet). Rovněž se nám snaží někteří požární technici tvrdit, že každé svítidlo nouzového osvětlení musí být monitorováno jakýmsi napojením na ústřednu - rovněž jsem nikde v normách podklad pro toto jejich tvrzení nenašel. Monitorování snad může být tedy i vizuální, jak tomu bylo dříve?
Poslední dotaz zní na funkční schopnost kabelů a roštů jako jeden celek v rámci jednoho požárního úseku. Standardně jsme projektovali požárně funkční celek kabely + nosná kabelová trasa pouze při průchodu několika požárními úseky. V rámci jednoho požárního úseku jsme pak již mezi svítidly nedávali "véčkové kabely". Nově jsou již kladeny požadavky na „véčkové kabely“ i v rámci jednoho požárního úseku? Hoří-li v jednom požárním úseku, je nám argumentováno tím, že má světlo mít v sobě keramické svorky a že při vyhoření jednoho světla musí být ostatní světla funkční tím, že jsou zasmyčkována přes tyto keramické svorky. Toto je ale dle mého nesmysl, vždyť samo svítidlo svým ukotvením by muselo odolat požáru, svítidlo se nesmí zřítit, nesměl by kryt skapat na kabel apod. Jedna keramická svorkovnice nám snad nic nevyřeší? Ač se nám to snaží Technická inspekce ČR namluvit.
Poznámka: Celá problematika a její směřování není nikde definována, postrádá smysl a funkčnost. Jde si myslím o prosazování individuálních zájmů a o nepodložené argumenty technickými standardy, normami apod.
| 
