EVROPSKÁ UNIE A ELEKTROTECHNIKA – úvod do problematiky

Co je to Evropská unie a jak vznikla?
Proč Evropská unie vznikla?
Co členství v Evropské unii zaručuje?
Odstraňování technických překážek v Evropě
Dokumenty pro fungování EU
Právní akty EU pro otázky techniky v ČR
Uvedení stanovených výrobků na trh – posouzení shody
Jak se uplatňují harmonizované normy

V posledních letech se nevyhneme otázkám vztahů s Evropskou unií. Přestože je to útvar nehmotný a málokdo se s představiteli Evropské unie setkal přímo, dotýká se nás Evropská unie denně. Ráno na nás útočí ze stránek novin, večer se nám představuje na televizních obrazovkách, z billboardů švédská hospodyňka radí našim hospodyňkám, jak jim ta Evropská unie prospěje. O tom prospěchu nakonec nechceme ani pochybovat, nicméně snad je dobré o EU vědět trochu více, než že k nám od ní přišla nemoc šílených krav a teď že se v důsledku toho musíme podřídit tvrdým evropským předpisům.

Co je to Evropská unie a jak vznikla?
Takže – jak praví učené knihy:
Evropská unie (EU) je nadnárodní organizace evropských států založená zejména za účelem rozvoje a upevňování hospodářské spolupráce a integrace mezi členskými státy.

Přitom se nenechme mýlit tím, že zakládající státy datují své členství již od padesátých let minulého století. EU byla formálně ustavena až v r. 1993, kdy byla dvanácti zakladatelskými státy ratifikována Smlouva o Evropské unii (označovaná jako Maastrichtská smlouva). Přitom např. Rakousko, které mělo k našemu vstupu do EU zřejmě nejvíce námitek, se stalo členskou zemí až po ustavení EU, přesněji řečeno v roce 1995.

To, že EU pokládáme za již poměrně letitou organizaci je dáno tím, že vznikla přetransformováním ze tří Evropských společenství (Evropské hospodářské společenství, Evropské společenství uhlí a oceli a Evropské společenství pro atomovou energii). Přitom počátky snah o spolupráci mezi západoevropskými státy je možno sledovat již v období těsně po druhé světové válce.

Poznámka: řada z nás v dokumentech Evropské unie narazí na zkratky dřívějších organizací – EHS a ES. Je to proto, že Evropské unie je následnickou organizací předchozích organizací, tj. především Evropského hospodářského společenství a Evropských společenství a dokumenty vytvořené těmito předchozími společenstvími nadále používá pod stejným názvem a označením, jaké měly v době, kdy byly vytvořeny. (Například směrnice o nízkém napětí – anglická zkratka LVD, ze které vycházelo naše nařízení vlády 17/2003 Sb., kterým se stanovily technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí – neslo označení 73/23/EHS – anglické označení - 73/23/EEC, ještě jako směrnice Evropského hospodářského společenství.)

Proč Evropská unie vznikla?
Je samozřejmě krásné požívat jako občan výhody velkého státního útvaru. Bez překážek moci cestovat po všech evropských zemích, kdekoliv využívat služby a platit za ně všude stejnou měnou. To je jistě příjemný přínos, který nyní mohou občané Evropské unie využívat a i když to je také jedním z důvodů vzniku Evropské unie, není to zdaleka ten důvod jediný a snad ani ten nejpodstatnější. Základní důvod spočívá v ekonomii. Každý ví, že na získání jednoho bochníku chleba vynaložíme menší úsilí, jestliže jej koupíme u pekaře, který jich peče více najednou, než kdyby si jej každý pekl sám. Tento ekonomický důvod, umožnit výrobu ve velkém, je tím pádnější, čím je výroba složitější a nákladnější. I naši podnikatelé často ve svém rozmachu narážejí na státní hranice, na omezené možnosti našeho trhu. Tím markantnější je potřeba trhu bez hranic a bez celních a technických bariér pro nadnárodní společnosti, které nejen potřebují své zboží distribuovat po celé Evropě, ale potřebují uplatňovat stejná pravidla pro své výrobní závody, ať už jsou ve kterékoliv zemi. Proto je třeba poskytnout určité záruky volnosti nebo vznešeněji svobody nejen velkým společnostem, ale i občanům.

Co členství v Evropské unii zaručuje?
Maastrichtskou smlouvou je všem občanům členských států EU garantováno občanství EU. Uvnitř hranic Unie se postupně naplňuje hlavní účel, pro který byla Unie ustavena, totiž volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu.

Co je to ten volný pohyb? Logicky takový pohyb, kterému nebrání žádné překážky. V rámci EU volný pohyb znamená:
- u zboží, že obchod mezi členskými státy se uskutečňuje bez cel, kvantitativních omezení apod.,
- u služeb, že příslušníci jednoho státu mohou poskytovat služby v jiném státě bez jakýchkoliv překážek a omezení,
- u osob (v podstatě pracovních sil), možnost hledat, přijímat a poskytovat zaměstnání v rámci celé Unie,
- u kapitálu úplné uvolnění platebního styku v rámci Unie.

Odstraňování technických překážek v Evropě
Překážkami volného pohybu tedy jsou cla, kvantitativní omezení, ale i omezení v podobě různých pravidel, která platí v různých státech. To, čím se západoevropské státy ve vzájemných vztazích zabývaly a zabývají od druhé světové války a čím se my ve vztahu k Evropě zabýváme od roku 1990, je právě odstraňování uvedených překážek.

Nás jako pracovníků v elektrotechnice – tzn. v   technickém oboru - se týká zejména odstraňování technických překážek. To jsou překážky, které brání především obchodu. Velkou technickou překážkou pro obchod byla např. různá napětí elektrických distribučních sítí v jednotlivých regionech. Není tomu tak dávno, co se elektrické spotřebiče musely jenom na území naší republiky dodávat v provedení na 220 i na 120 V. Dnes je teoreticky v celé Evropě používáno jenom jedno jmenovité napětí, a to fázové 230 V a sdružené (mezi fázemi) 400 V. Obdobného úspěchu bylo dosaženo při sjednocování řady technických požadavků na výrobky i systémy. Bohužel se však pro nepřekonatelnou ješitnost jednotlivých evropských zemí nepodařilo sjednotit domovní zásuvkové systémy.

Technické překážky se však nemusejí týkat jen obchodu, ale mohou hrát svou negativní úlohu i při omezování volného pohybu osob. Pracovník – odborník - ucházející se o místo v některé zemi Unie může narazit na jiná technická pravidla, než jsou ta, na která je zvyklý ze své vlasti, a to může bránit jeho přijetí na volné místo.

Odstraňování technických překážek se věnuje nemalé úsilí. Rozumní elektrotechnici s ním započali mnohem dříve, než se vůbec o EU začalo uvažovat. Mezinárodní elektrotechnické normy, které jsou jedním z nástrojů odstraňování těchto překážek, se tvoří již od počátku minulého století. Nicméně po vzniku Evropských společenství dostává toto sjednocování technických norem - alespoň v Evropě - pevnější právní rámec. Odstraňování technických překážek se neděje jenom na základě mezinárodních norem, jejichž uplatňování v jednotlivých zemích je dobrovolné, ale na základě právních aktů, které se v zemích EU uplatnit musí.

Dokumenty pro fungování EU
Dokumenty (řídící akty) účinné pro řádné fungování Evropské unie vydává Evropská komise (EK). Její rozhodnutí, směrnice a nařízení schvaluje Rada EU. Nejdůležitějšími řídicími akty jsou:

nařízení
ES (regulations) – jsou závazná hned po vydání pro všechny členy EU, aniž by je bylo nutno transformovat do národní legislativy,

směrnice
ES (directives) – vyžadují zavedení do národní legislativy vhodnou formou tak,.aby k určitému datu byly ve všech členských státech uplatněny veškeré požadavky směrnice,

rozhodnutí
ES (decisions) – jsou závazná jako celek pro každého, kdo je v rozhodnutí uveden jako adresát; jde o řídicí akt určený většinou pro vybrané členské země, firmy nebo i jednotlivce,

doporučení
(recommendations) – jsou závazná co do cílů, prostředky k jejich dosažení nejsou předepsány,

stanoviska
(opinions) – jsou používány institucemi společenství, které však nemají sílu závazného právního dokumentu,

rezoluce
(resolutions) - doplňkové právní akty neupravené zřizovacími smlouvami.

Všechny uvedené řídicí akty vycházejí v Official Journal of the EC (tj. v úředním věstníku Evropských společenství) tak, aby byly dostupné. V České republice jsou k dostání například na těchto místech:

Národní informační středisko
Konviktská 5, Praha 1
tel.: 224 230 907

Evropské dokumentační středisko (EDS)
Mánesova 75, Praha 2
tel.: 222 000 160

V českém znění:

ÚNMZ
Gorazdova 24, 128 01 Praha 2
tel.: 224 907 111
Zveřejňuje na internetu a poskytuje (i zdarma) publikace týkající se vztahů s EU v oblasti technické normalizace a zkušebnictví.

Právní akty EU pro otázky techniky v ČR
Právními akty, s kterými se nejběžněji setkáváme, jsou směrnice ES. Ty jsou pro členské státy závazné z hlediska výsledků, nikomu se však nepředepisuje, jakým způsobem mají být zavedeny a jaké prostředky se mají uplatnit, aby byly dodržovány. Prakticky to znamená, že členské státy jsou povinny uvést národní technické předpisy do souladu s příslušnými směrnicemi. Vlastní provedení potřebných úprav je v jednotlivých členských státech rozdílné.

V České republice byla zvolena relativně jednoduchá a přehledná forma. Obecné povinnosti jsou uvedeny v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky ve znění zákonů č. 71/2000 Sb., 102/2001 Sb. a 205/2002 Sb. (v dalším textu jen "zákon") s tím, že tato obecná úprava je konkretizována jednotlivými nařízeními vlády, která jsou plně slučitelná s příslušnými směrnicemi Rady ES. Pro oblast elektrotechnických výrobků mají zásadní význam:
- nařízení vlády č. 118/2016 Sb. (nahradilo NV č. 17/2003 Sb.), o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh,
- nařízení vlády č. 117/2016 Sb. (nahradilo NV č. 616/2006 Sb.), o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trhy,
- nařízení vlády č. 176/2008 Sb., o technických požadavcích na strojní zařízení.

Pro některé elektrotechnické výrobky mohla mít význam také další nařízení vlády, která však mají charakter národní úpravy, tj. nepřejímají konkrétní směrnici Rady ES, svým pojetím se však blíží pojetí uplatňovanému v ES. Dnes se elektrotechniky z těchto nařízení vlády ještě dotýká:
- nařízení vlády č. 163/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky (např. pro elektrické kabely a domovní zásuvky a vidlice).

S výjimkou výše uvedeného nařízení jsou ostatní nařízení vlády vydaná k provedení zákona a vztahující se na výrobky plně slučitelná s právem ES. To znamená, že ten, kdo splní požadavky stanovené v nařízení vlády vydaného k provedení zákona má jistotu, že splnil rovněž odpovídající požadavky práva ES, konkrétně té směrnice Rady ES, která je uvedena v poznámce pod čarou k § 1 každého nařízení vlády přejímajícího konkrétní směrnici Rady ES. Např. u nařízení vlády č. 17/2003 Sb. ve znění pozdějších předpisů jde o Směrnici Rady 73/23/EHS o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se elektrických zařízení určených k užívání v určených mezích napětí, u nařízení vlády č. 616/2006 Sb. o směrnici Rady 2004/108/ES o sbližování právních předpisů členských států týkajících se elektromagnetické kompatibility ve znění pozdějších směrnic.

Uvedení stanovených výrobků na trh – posouzení shody
Podle zákona č. 22/1997 Sb. (§ 13 v platném znění) se mohou stanovené výrobky uvést na trh, jen pokud byla stanoveným postupem posouzena shoda jejich vlastností s požadavky na bezpečnost výrobků stanovenými tímto zákonem a technickými předpisy.

Nahlédnutí do uvedeného zákona a navazujících nařízení může v nezaujatém člověku vyvolat dojem, že soustava technických předpisů, kterou jsou do české legislativy zaváděny technické předpisy EU je výčtem podmínek, kterými se výrobkům uvedení na trh brání. To však není vůbec původní účel vytvoření evropské technické legislativy a konec konců to není a nesmí být účelem naší národní legislativy, která legislativu evropskou implementovala. Nahlédneme-li do překladů směrnic a komentářů k nim vydaných v EU, vidíme že:

Členské státy jsou povinny:
- nezakazovat, neomezovat ani nebránit uvedení na trh nebo uvedení do provozu takových výrobků, které jsou v souladu se všemi příslušnými směrnicemi nového přístupu, a na druhou stranu,
- učinit všechna nezbytná opatření, aby výrobky byly uvedeny na trh a do provozu jen tehdy, jsou-li správně zkonstruovány, instalovány, udržovány a používány v souladu s jejich účelem, neohrožují-li bezpečnost zdraví osob nebo jiné zájmy zahrnuté v příslušných směrnicích.

Opatření k zajištění základního cíle – nebránit obchodu (vždyť zejména k tomu byly Evropská společenství a později Evropská unie ustaveny) – jsou doplněna opatřeními k zajištění bezpečnosti výrobků.

Přitom platí, že týž výrobek nebo riziko může podléhat dvěma nebo více směrnicím. V takovém případě je použití dalších směrnic často omezeno vyloučením určitých výrobků z působnosti těchto směrnic nebo tím, že se upřednostní specifičtější směrnice. Obvykle je potřeba provést posouzení rizika spojeného s výrobkem, popř. někdy rozbor zamýšleného použití výrobku, aby se odpovídající směrnice určila. Při určování rizika spojeného s výrobkem může výrobci pomoci posouzení rizika provedené normalizačními orgány z hlediska harmonizovaných norem vztahujících se na dotyčný výrobek.

Jak se uplatňují harmonizované normy
Podle evropských směrnic se totiž za vyhovující požadavkům směrnic považují výrobky splňující požadavky harmonizovaných norem vyhlášených v souvislosti s danou směrnicí. Pokud tedy výrobek splňuje požadavky harmonizované normy, která pro něj platí, má se za to, že splňuje i požadavky směrnice, ke které je tato norma vyhlášená jako harmonizovaná.

V ČR se podle platného znění zákona č. 22/1997 Sb. za harmonizovanou normu považuje pouze ta norma, která plně přebírá požadavky stanovené harmonizovanou evropskou normou. Harmonizované české technické normy jsou tedy zároveň evropskými harmonizovanými normami. Seznamy českých technických norem harmonizovaných k jednotlivým nařízením vlády jsou zveřejňovány ve Věstníku ÚNMZ, kde jsou uváděny jako normy přejímající EN vyhlášené jako harmonizované v Ústředním Věstníku ES.

Přitom obdobně jako podle evropských směrnic také podle jednotlivých nařízení vlády, která jsou v souladu s právem Evropských společenství a s mezinárodní smlouvou (za kterou se považuje příslušná směrnice Rady ES) se výrobek považuje za splňující základní požadavky nařízení, jestliže jeho vlastnosti jsou v souladu s harmonizovanými normami platnými pro daný výrobek, které byly zveřejněny ve Věstníku ÚNMZ k tomuto nařízení.

Výrobek splňující požadavky příslušných harmonizovaných norem platných pro výrobek, pokud shoda s těmito požadavky byla posouzena v nařízení stanoveným způsobem, je tedy možno považovat za vyhovující nejen požadavkům daného nařízení ale i požadavkům evropské směrnice, s kterou je nařízení v souladu.

Obdobnou funkci jako harmonizované normy, což jsou převzaté normy evropské mají i tzv. určené normy. To jsou další normy, které jsou vedle harmonizovaných norem zveřejňovány ve Věstníku ÚNMZ, aby podle nich mohla být posuzována shoda s požadavky některých nařízení vlády. Tyto normy jsou zveřejňovány zejména pro oblasti, pro něž je evropská legislativa buď neúplná a/nebo pro kterou harmonizované evropské normy neexistují. Konkrétně je to oblast stavebních výrobků, pro níž platí již uvedené nařízení vlády č. 163/2002 Sb.

Elektrotechniky se týká především, jak jsme si řekli tzv. směrnice pro zařízení nn a NV 17/2003 Sb. Níže je schématicky znázorněn jednoduchý postup posuzování shody pro tuto směrnici a toto nařízení.

VÝROBCE

Výrobce vypracuje technickou dokumentaci k návrhu, výrobě a provozu elektrických zařízení

Výrobce zajišťuje a prohlašuje, že výrobky jsou v souladu s technickou dokumentací a s požadavky směrnice

O tom, co to je ES prohlášení o shodě, kdy a proč se na výrobek dává označení CE a o dalších podmínkách posuzování shody je pojednáno v příslušné literatuře.

Literatura:
Jareš J.: Požadavky na elektrotechnické výrobky při jejich uvádění na trh, IN-EL, Praha 2003, svazek 60
Příručka pro zavádění směrnic založených na novém přístupu a globálním přístupu, ÚNMZ Praha, červen 2000, svazek č. 14
The new approach, CEN, CENELEC, Brusel 1997
Evropské směrnice, zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a navazující nařízení vlády a další materiály EU

Aktualizováno 25. 4. 2016