Nový zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., účinnost od 1. 1. 2007)

Nový zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., účinnost od 1. 1. 2007) – nejdůležitější změny v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Bezpečnost je jednou z disciplín oboru zvaného spolehlivost. Bezpečnost je exaktní disciplína založená na teorii spolehlivosti a matematické statistice. Má řadu vstupních i výstupních parametrů a je tedy měřitelná. K oněm parametrům patří např. poruchovost, která se může udávat střední dobou vzniku poruchy, četností poruch za určité období apod. Přičemž z hlediska bezpečnosti se jedná o poruchy, které mohou mít vliv na zdraví a život člověka. Aby byl tento parametr co nejpříznivější, je potřebné jednak aby samotné zařízení bylo bezpečné a také aby jednání a chování člověka ve vztahu k tomuto zařízení bylo přiměřené. K obojímu slouží technické normy a právní předpisy – jak má být výrobek nebo zařízení vyrobeno, aby bylo bezpečné, jak má být objekt postaven, aby zajistil bezpečnost jeho obyvatel nebo uživatelů, ale i pravidla, která stanovuje výrobce formou návodu k užívání výrobku nebo zařízení, či pravidla, která stanovuje zaměstnavatel pro chování a jednání svých zaměstnanců.

Ochrana zdraví a životů lidí se stává důležitou normou jak státní, tak i podnikové kultury ve vyspělých průmyslových zemích již v průběhu 20. století. Sociálně orientované země tuto oblast postupně upravovaly legislativními předpisy, které, v řadě případů, mají silně restriktivní charakter. Filozofií vyspělé společnosti je maximálně chránit zdraví a životy svých občanů. Tedy nejen v oblasti pracovně právní, ale obecné.

Jednou ze základních právních norem, které stanoví pravidla pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, je Zákoník práce. Nový Zákoník práce stanoví tato pravidla v páté části (starý, resp. stávající Zákoník práce je stanoví v hlavě páté druhé části). U obou je název příslušné pasáže shodný – bezpečnost a ochrana zdraví při práci.

Je však nutné zdůraznit, že Zákoník práce stanoví tato pravidla pouze pro oblast pracovně právních vztahů, a to ať už je zaměstnavatelem právnická nebo fyzická osoba nebo stát – Česká republika, pokud je účastníkem pracovně právních vztahů.

Nový Zákoník práce je v části věnující se bezpečnosti a ochraně zdraví při práci mnohem stručnější. Na rozdíl od starého, který těmto otázkám věnoval 18 paragrafů, věnuje této oblasti nový Zákoník práce pouze 8 paragrafů. Řada ustanovení byla totiž přenesena do úplně nového zákona č. 309/2006 Sb., stručně nazvaného zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Jaké změny tedy přináší nový Zákoník práce v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci?

Aby bylo zřejmé, co nový Zákoník práce v této oblasti stanoví, projdu všechny paragrafy jeho páté části a zdůrazním ta ustanovení, která jsou nová, případně modifikovaná, a upozorním na ustanovení, která jsou ze starého Zákoníku práce buď vyřazena, nebo přeřazena.

Pátá část nového Zákoníku práce je rozdělena do tří hlav.

V hlavě první, která obsahuje dva paragrafy, a to § 101 a 102, se zabývá předcházením ohrožení života a zdraví při práci. Jejich obsah je obdobný, jako § 132 a 132a starého Zákoníku práce. Jedná se o základní povinnosti zaměstnavatele při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci včetně povinností vytváření bezpečného a zdraví neohrožujícího prostředí a pracovních podmínek včetně celé oblasti prevence rizik. Nově je v § 101 odst. 3 stanovena povinnost uzavřít písemnou dohodu zaměstnavatelů, jejichž zaměstnanci plní povinnosti na jednom pracovišti, o pověření jednoho z nich koordinovat opatření k ochraně bezpečnosti a zdraví zaměstnanců a postupy k jejich zajištění. Dále jsou v odst. 4 téhož paragrafu uloženy povinnosti každému z takových zaměstnavatelů a nově i informační povinnost vůči odborové organizaci nebo zástupci zaměstnanců pro oblast BOZP. To se může týkat např. staveb nebo stavenišť, kde naprosto běžně na jednom pracovišti pracují pracovníci více zaměstnavatelů. Další podrobnosti pro oblast BOZP na stavbách uvádí již zmíněný zákon č. 309/2006 Sb.

Hlava druhá stanoví povinnosti zaměstnavatelů, práva a povinnosti zaměstnanců. Je z páté části nejrozsáhlejší – obsahuje 4 paragrafy (§ 103 až 106).

Povinnosti zaměstnavatelů, které jsou uvedeny v § 103 až 105, odpovídají § 133, 133a a 133c starého Zákoníku práce. V § 103 je stanovena povinnost zaměstnavatele nahradit zaměstnanci, který se podrobí pracovně-lékařské prohlídce, vyšetření nebo očkování v rozsahu, který zaměstnavatel v souvislosti s výkonem práce zaměstnance stanovil, případnou ztrátu na jeho výdělku. V tomtéž paragrafu je stanovena zaměstnavateli povinnost zabezpečit, aby zaměstnanci jiného zaměstnavatele, kteří vykonávají práce na jeho pracovištích, obdrželi před jejich zahájením vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění BOZP a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, poskytnutí první pomoci a evakuaci fyzických osob v případě mimořádných událostí.

Odstavec 2 § 103 ukládá zaměstnavateli povinnost zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení zajistí zaměstnavatel při nástupu zaměstnance do práce, a dále při změně pracovního zařazení a změně druhu práce, při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů a v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na BOZP.

Podle odstavce 3 určí zaměstnavatel obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení pravidelně opakováno; v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na BOZP musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu.

Další povinnosti se ukládají zaměstnavatelům v souvislosti se zaměstnáváním těhotných zaměstnankyň, zaměstnankyň, které kojí a do konce devátého měsíce po porodu a v souvislosti se zaměstnáváním osob zdravotně postižených.

V podstatě stejné povinnosti jako starý, ukládá i nový Zákoník práce zaměstnavatelům v oblasti osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a desinfekčních prostředků a ochranných nápojů – § 104 a při pracovních úrazech a nemocech z povolání – § 105.

Do nového Zákoníku práce nebyla ze starého převzata ustanovení o odborné způsobilosti, bezpečnostních značkách a signálech, pracovišti a pracovním prostředí, výrobních a pracovních prostředcích a zařízeních, zvláštní odborné způsobilosti, rizikových faktorech pracovních podmínek a kontrolovaných pásmech, zákazech některých prací a o organizaci práce a pracovních postupech. Tato ustanovení jsou buď ve stejné, nebo modifikované podobě obsažena v již zmíněném zákoně č. 309/2006 Sb.

Práva a povinnosti zaměstnanců stanoví § 106. Je zde stanovena povinnost zaměstnanců podílet se, s ohledem na druh jimi vykonávaných činností a podle jejich možností, na odstraňování nedostatků zjištěných při kontrolách příslušných orgánů, např. orgánů inspekce práce. A také bezodkladně oznamovat svému nadřízenému vedoucímu svůj pracovní úraz, pokud mu to zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin. Modifikováno je ustanovení o povinnosti zaměstnance podrobit se zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek, a to v tom smyslu, že pokyn k tomu může vydat pouze zaměstnavatelem písemně určený oprávněný vedoucí zaměstnanec.

Hlava třetí – společná ustanovení – odkazuje v § 107 na další požadavky v oblasti BOZP, které stanoví zvláštní zákon (onen zákon č. 309/2006 Sb.). Poměrně rozsáhlý § 108 upravuje právo zaměstnanců účastnit se na řešení otázek souvisejících s BOZP, a to prostřednictvím odborové organizace nebo zástupce pro oblast BOZP, případně přímo.

Zaměstnavatel je povinen těmto subjektům (tj. odborové organizaci nebo zástupci pro oblast BOZP, případně přímo zaměstnancům) jednak umožnit účast při jednáních týkajících se BOZP nebo jim poskytnout informace o takových jednáních, jednak projednat s nimi podstatná opatření týkající se BOZP, vyhodnocení rizik, přijetí a provádění opatření ke snížení jejich působení, výkon prací v kontrolovaných pásmech a zařazení prací do kategorií, organizaci školení o právních a ostatních předpisech k zajištění BOZP a určení odborně způsobilé osoby k prevenci rizik podle zákona č. 309/2006 Sb.

Dále je zaměstnavatel povinen uvedené subjekty informovat o tom, kteří zaměstnanci jsou určeni k organizování poskytnutí první pomoci, k zajištění přivolání lékařské pomoci, hasičského záchranného sboru a Policie ČR a k organizování evakuace zaměstnanců. Dále o výběru a zajišťování pracovně-lékařské péče, určení odborně způsobilé fyzické osoby k prevenci rizik a o každé další záležitosti, která může podstatně ovlivnit BOZP.

Uvedené subjekty jsou povinny spolupracovat se zaměstnavatelem a s odborně způsobilými osobami v oblasti prevence rizik tak, aby zaměstnavatel mohl zajistit bezpečné a zdraví neohrožující podmínky a plnit všechny povinnosti stanovené např. zákonem o inspekci práce a opatřeními jeho orgánů (kterým přísluší výkon kontroly).

Zaměstnavatel je povinen i nadále organizovat nejméně jednou za rok prověrky BOZP na všech pracovištích a zařízeních v dohodě s uvedenými subjekty a zjištěné nedostatky odstraňovat.

Zaměstnavatel je povinen uvedeným subjektům zajistit školení, které jim umožní řádný výkon jejich funkce a zpřístupnit jim právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP a doklady: o vyhledávání a vyhodnocení rizik, o opatřeních k omezení jejich působení na zaměstnance a k vhodné organizaci BOZP, o evidenci a hlášení pracovních úrazů a uznaných nemocí z povolání a o výkonu kontroly a opatřeních orgánů inspekce práce.

Zaměstnavatel je též povinen umožnit uvedeným subjektům při kontrolách příslušných orgánů jim přednést své připomínky.

K některým ustanovením nového Zákoníku práce v oblasti BOZP je vláda ČR zmocněna vydat formou nařízení další podrobnosti. Jednak jde o bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a desinfekčních prostředků a ochranných nápojů, jednak způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu. § 394 však stanoví, že do doby vydání nových prováděcích předpisů platí stávající. Jde o nařízení vlády č. 495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a desinfekčních prostředků a nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu.

Tolik změny v oblasti BOZP, o kterých pojednává část pátá. Některá ustanovení, která více nebo méně souvisejí s BOZP, však jsou uvedena i na několika dalších místech nového Zákoníku práce.

Jedná se například o část desátou, pojednávající o péči o zaměstnance. Zde se v § 224 ukládá zaměstnavatelům povinnost vytvářet zaměstnancům podmínky, které umožňují bezpečný výkon práce, např. pracovně-lékařskou péči. Hlava druhá desáté části hovoří o odborném rozvoji zaměstnanců (§ 227 a následující). Ten zahrnuje zejména zaškolení a zaučení, odbornou praxi absolventů škol, prohlubování a zvyšování kvalifikace. Sám zaměstnanec je povinen prohlubovat si svoji kvalifikaci k výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel je oprávněn uložit zaměstnanci účast na školení a studiu nebo jiných formách přípravy k prohloubení jeho kvalifikace, popřípadě na zaměstnanci požadovat, aby prohlubování kvalifikace absolvoval i u jiné právnické nebo fyzické osoby. To se považuje za výkon práce, za který přísluší zaměstnanci mzda nebo plat. Náklady vynaložené na prohlubování kvalifikace hradí zaměstnavatel.

Dále se jedná o část jedenáctou – náhrada škody. § 248 říká, že zaměstnavatel je povinen zajišťovat svým zaměstnancům takové pracovní podmínky, aby mohli řádně plnit své pracovní úkoly bez ohrožení zdraví a majetku. § 249 zase stanoví, že zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví a majetku. Hrozí-li škoda, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

Část dvanáctá pojednává mimo jiné o informování a projednání v pracovně právním vztahu. Znovu se zde zdůrazňuje mimo jiné povinnost zaměstnavatele jednak informovat zaměstnance o BOZP (§ 279 odst. 1 písmeno h), jednak tyto otázky se zaměstnanci projednávat (§ 280 odst. 1 písmeno e). V této části se hovoří i o radě zaměstnanců a o zástupci pro oblast BOZP (zástupce pro oblast BOZP se ustanovuje tak, aby na 10 zaměstnanců byl maximálně 1 zástupce pro oblast BOZP). Oba orgány se mohou volit v případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace.

Část třináctá – společná ustanovení – pojednává v § 300 o množství práce a pracovním tempu. Stanoví, že zaměstnavatel je povinen při určení množství požadované práce a pracovního tempa vzít v úvahu např. i předpisy k zajištění BOZP. To je významné zejména v našem oboru při pracích na zařízeních pod napětím nebo v blízkosti napětí nebo i v jiných případech. § 302 v odstavci c) stanoví vedoucím zaměstnancům povinnost vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat BOZP.

Hlava desátá třinácté části pojednává o oprávnění odborových organizací a organizací zaměstnavatelů. Právě tady je onen kontroverzní § 322, o němž se vedly před schválením nového Zákoníku práce odborné a politické diskuse, který dává odborovým organizacím právo nejen vykonávat kontrolu nad stavem BOZP, ale i požadovat závazným pokynem na zaměstnavateli odstranění závad v provozu na strojích a zařízeních, při pracovních postupech a v případě bezprostředního ohrožení života nebo zdraví zaměstnanců zakázat další práci. O těchto opatřeních však musí odborová organizace neprodleně vyrozumět příslušný orgán kontroly (např. Oblastní inspektorát práce).

Hlava sedmnáctá třinácté části podává výklad některých pojmů. Důležitý je § 349, který v odstavci 1 uvádí, co to jsou právní a ostatní předpisy k zajištění BOZP. Jsou to:
- předpisy na ochranu života a zdraví,
- předpisy hygienické a protiepidemické,
- technické předpisy,
- technické dokumenty a technické normy,
- stavební předpisy,
- dopravní předpisy,
- předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.

Tentýž paragraf v odstavci 2 uvádí, že pokyny k zajištění BOZP jsou konkrétní pokyny, které dal konkrétnímu zaměstnanci jeho vedoucí (zaměstnanec), který je mu nadřízený.

Společně s novým Zákoníkem práce byl přijat i zákon č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce. Zde považuji za vhodné zmínit se o části 53, kterou se mění zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Změny v zákoně o inspekci práce jsou více méně formální. Mění se zejména čísla paragrafů, kde tento zákon odkazuje na Zákoník práce a též se mění a doplňují některé odkazy na zmíněný zákon č. 309/2006 Sb.

Zpracoval: Jan Lojkásek