Drahé normy – argument nebo výmluva?

Jan Lojkásek,
IN-EL, spol. s r. o.

Drahé normy
České technické normy jsou drahé, nemáme na ně peníze – často slýcháme od řady elektrotechniků. Proto je nekupujeme a tedy je nemáme. Protože je nemáme, nemůžeme se jimi řídit a uplatňovat je ve své praxi.
Je to pro ty právnické a fyzické osoby včetně živnostníků, kteří podnikají v oborech elektro, zejména pak v oboru montáží, oprav, údržby a revizí elektrických zařízení a v oboru výroba rozváděčů nn, kde oprávnění uděluje dle vyhlášky č. 20/1979 Sb. Institut technické inspekce, nebo kteří elektrická zařízení projektují, dostatečný argument nebo je to jen výmluva?

Bez norem v elektrotechnice? Ne!
Chtělo by se lapidárně říct: pokud nemáte peníze na technické normy, které se týkají vaší činnosti, nepodnikejte. Jaká asi může být kvalita vaší práce, pokud nevíte co které normy stanoví? Jak zajišťujete bezpečnost vámi projektovaných, montovaných, revidovaných atd. elektrických zařízení? Uvědomujete si vůbec, jaké riziko na sebe berete? Shrnuto: bez technických norem v elektrotechnice ani „ránu“, a to nejen v zájmu vašich zákazníků, ale i v zájmu vás samotných.

Argumenty?
Avšak tak jednoduché to zase není. Uznávám argument o vysoké ceně norem. Vždyť od roku 1990 jejich ceny vzrostly mnohonásobně! Nová firma nebo živnostník, pokud chce v současné době začít v oboru elektro podnikat, potřebuje hodně peněz. Samozřejmě že k tomu, aby bylo možné začít poskytovat služby v oboru elektro, je potřebné mít peníze na nářadí, materiál, měřicí přístroje, peníze na mzdy a daně, něco také stojí vybavení kanceláře včetně souvisejících nákladů, pak také je třeba mít dopravní prostředek (nebo prostředky), v současné době i internetové stránky atd. atd. A k tomu technické normy. Jednorázové pořízení těch norem, které se týkají předmětu podnikání, může vyjít na více než 100.000,- Kč (někteří tvrdí, že pro revizního technika je to až 200.000,- Kč) a následně průběžné dokupování těch norem, které nově vycházejí (včetně změn, oprav, nových edicí těch stávajících) může vyjít ročně řádově až na desetitisíce Kč.

Obdobné to je u stávajících firem a živnostníků. Ti musí čas od času svá zařízení a prostředky obnovovat a doplňovat, mít peníze na nákup materiálu, na mzdy a daně atd. A také průběžně doplňovat nové technické normy.

Technické normy však nestačí jen nakupovat. Je třeba je prostudovat, porozumět jim, uvědomit si souvislosti s jinými normami i s příslušnými legislativními předpisy a naučit se je uplatňovat ve své odborné praxi – to je vlastně nedílnou součástí tzv. celoživotního vzdělávání.

Problém obvykle nastává s otázkou: které normy potřebuji ke své práci, tedy které si vlastně mám koupit? Některé normy je potřebné znát celé, u jiných je důležitá (pro konkrétní druh a napětí elektrického zařízení, stejně tak jako např. pro projektanta, montéra nebo revizního technika) pouze některá jejich část, článek, věta. Obvykle se to podle názvu normy nepozná. Koupit si normu a poté zjistit, že ji vlastně ke své práci nepotřebuji, nebo že z ní potřebuji pouze jednu větu, je poměrně velký „luxus“.

Myslím si, že tak nějak to vědomě nebo spíše podvědomě vnímá většina elektrotechniků. A snad je i toto důvod, proč na nákup norem rezignují a doufají, že se ve své práci žádného většího pochybení nedopustí.

To mohou být důvody nebo, chcete-li, argumenty, proč podnikat bez norem.

Ceny norem a ceny produktů
Jsou to ale skutečné argumenty? Vždyť přece od roku 1990 se zvýšily ceny snad úplně všeho. Např. elektrické energie nebo plynu. Přesto jsme nepřestali tyto energie používat k vaření, topení, svícení atd. jen proto, že je jejich cena několikanásobná. Pekaři nepřestali péct, fabriky vyrábět atd. Jen se zvýšily ceny příslušných produktů. Každá firma zahrnuje ceny „vstupů“ do svých nákladů a tomu „přizpůsobuje“ ceny svých produktů.

To přímo vybízí k výzvě: elektrotechnici, kupujte normy, jejich ceny zahrnujte do svých nákladů a tomu přizpůsobujte ceny svých výrobků a služeb!

Ale ani to není tak jednoduché, jak by se na první pohled mohlo zdát. Za prvé, ne každý se takto zachová, a pak ten, kdo z tohoto důvodu zvýší ceny, se může stát na trhu nekonkurenceschopný. Bohužel u nás při výběru dodavatele čehokoliv stále převažuje kritérium ceny před kvalitou (správně by měly být kritériem dobrá cena a vysoká kvalita). Pro úplnost je třeba říct, že ten dodavatel, který má nižší cenu proto, že některé standardní a pro kvalitu výsledného produktu nezbytné náklady do výsledné ceny nezahrne (např. nenakupuje technické normy, podle kterých by měl činnosti provádět, pravidelně neškolí své zaměstnance, neposkytuje jim potřebné ochranné a pracovní prostředky apod.), se dopouští tzv. bezpečnostního dumpingu. Na to poukazují zejména zahraniční firmy, u nichž jsou tyto náklady do ceny zahrnovány, při výběrových řízeních (i proto bývá při výběrových řízeních jednou z podmínek, aby ten, kdo se do tendru přihlásí, měl certifikát kvality). To však u firem a živnostníků pohybujících se na tuzemském trhu skutečně nehrozí.

Za druhé, zůstaneme-li u nákladů na technické normy, je důležitým kritériem podíl nákladů na pořízení norem na celkových nákladech. Vyjdeme-li z předpokladu, že u střední nebo velké firmy není počet zakoupených norem roven počtu pracovníků, kteří se jimi mají řídit, pak u firmy s řádově jednotkami zaměstnanců, či živnostníka, který pracuje sám, je podíl nákladů na pořízení norem nesrovnatelně vyšší než u firmy s řádově desítkami a více zaměstnanců. To pak skutečně (v ideálním případě, kdy by všechny firmy a živnostníci nakupovali všechny potřebné normy) malé firmy a živnostníky znevýhodňuje z pohledu výsledné ceny jejich produktů, kdy do svých nákladů zahrnou cenu za pořízení norem.

Jsou tyto argumenty oprávněné?
Avšak znovu musím položit otázku: jsou tyto argumenty dostatečné pro to, aby firmy a živnostníci podnikající v oborech elektro nekupovali technické normy a tedy je nepoužívali? Výše uvedené „argumenty“ uvádím proto, aby bylo zřejmé, že jsem si vědom problémů, které vedou řadu firem a živnostníků k podnikání bez norem. Bytostně jsem však přesvědčen o tom, že jakýkoliv zde uvedený nebo i neuvedený „argument“ (v uvozovkách nebo bez nich) nemůže být pro žádnou firmu a žádného živnostníka důvodem k projektování, montážím, údržbě, opravám, revizím atd. elektrických zařízení bez toho, aniž by ustanovení technických norem potřebné pro svou práci znal a uplatňoval je. Uvedené argumenty ho nikdy nemohou zprostit viny v případě, kdy se zjistí jeho pochybení pramenící z nedodržení technické normy.

Až do tohoto místa jsme se pohybovali v oblasti „argumentů“, proč si firmy a živnostníci nekupují drahé normy.

Výmluvy?
Je tedy vysoká cena norem skutečným a jediným, případně nejpádnějším argumentem? Připusťme hypotetickou situaci, kdy technické normy, které elektrotechnik ke své práci potřebuje (tj. technické normy tříd 33 až 37 + řada norem jiných tříd), budou cenově mnohem přijatelnější nebo přístupnější než nyní. Např. budou přístupné na internetu. Nikoliv úplně zdarma, ale za určitý paušální roční poplatek, např. 1 000,- Kč. Co se stane? Nepřejde stávající fakt, že současné technické normy jsou drahé (což jsem připustil), z kategorie „argument“ do kategorie „výmluva“? Kolik firem a živnostníků podnikajících v oboru elektro si takovou službu koupí? Nestane se pro ně „argumentem“ i cena 1.000,- Kč jako „vysoká“? To už by byla spíše výmluva.

Aniž bych chtěl kohokoliv podceňovat nebo mu podsouvat nekalé úmysly (žonglování se slovy „argument“ a „výmluva“), jsem v tomto ohledu spíše skeptický.

Příkladem mohou být legislativní předpisy zveřejňované ve Sbírce zákonů (tj. zákony, nařízení vlády, vyhlášky ústředních orgánů státní správy), které jsou již řadu let veřejně přístupné na internetu (úplně zdarma) nebo cenově dostupné v tištěné podobě. Přesto povědomí elektrotechniků o těch legislativních předpisech, které se týkají jejich činnosti, je poměrně nízké a dokonce významná část elektrotechniků o jejich existenci neví vůbec. Přitom si uvědomme, že právně závazné jsou zákony, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, a norma v podstatě poskytuje návod, jak právní předpis splnit. Orgány dozoru i obchodní inspekce postupují především podle předpisů zveřejněných ve Sbírce zákonů. V oblasti legislativy je tedy cenový argument naprosto irelevantní.

Dalším důvodem k mé skepsi ohledně toho, že příčinou poklesu využívání technických norem je jejich vysoká cena, je i tento příklad: u Normativních dokumentů ESČ, které vydává naše firma a jejichž cena je řádově nižší než cena ČSN (v tištěné podobě se prodávají za 13,- až 63,- Kč), jsem zaznamenal na webu čilý „obchodní“ ruch, kdy si je elektrotechnici posílají skenované. Kopírování čehokoliv včetně norem se u nás totiž stalo takřka národním sportem.

Kde však může být ten skutečný důvod, proč se normy nevyužívají? Nakonec to může být už jenom ta představa „prokousávat“ se desítkami technických norem, sledovat vydávání nových, případně změn stávajících, tedy nutnost průběžně se vzdělávat a případně měnit své profesní návyky. To je, dle mého názoru, představa pro většinu z nás nepříjemná a pro řadu elektrotechniků nepřijatelná, ba přímo děsivá. A to si je málokdo schopen a ochoten přiznat.

Řešení
Proto vize (byť pro mnohé z říše snů) o normách přístupných za určitý, pro většinu elektrotechniků přijatelný poplatek, otázku uplatnění nových norem zcela nevyřeší. Takové zpřístupnění norem by mělo být pouze prvním krokem – tím pověstným „A“. Aby toto zpřístupnění splnilo svůj účel, bylo by nutné vytvořit podmínky k tomu, aby se v nich – v tom množství požadavků, vzorečků, charakteristik, koeficientů, veličin atd. – elektrotechnici „neutopili“. Proto je nezbytné udělat ještě druhý krok – ono „B“.

Tím druhým krokem by měla být služba, v rámci které se elektrotechnik (projektant, montér, revizní technik) jednak dozví, která norma, případně její část, je pro něj důležitá (možná i podle druhu a napětí elektrického zařízení, které projektuje, montuje nebo reviduje). A nejen to. Důležité je vědět, na které další normy a předpisy příslušná norma navazuje, jakým požadavkům norem musí vyhovět součástky a materiály, které pro své dílo používá. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že se nejedná jenom o jakýsi nátlak prováděný technickými normami, ale že technické normy jsou významnou pomocí v technické práci, že nás chrání před řadou nepříjemností, pokud jejich požadavky splníme. A když je splníme, že se nemusíme dohadovat se zákazníkem, investorem, dodavatelem.

Tyto informace bude samozřejmě nutné průběžně aktualizovat a doplňovat o nově vydané normy. Rovněž bude třeba elektrotechnikům znění příslušných norem v pravém slova smyslu zprostředkovávat, tj. normy opatřovat anotacemi, komentáři i s potřebným vysvětlením požadavků, souvislostí a návazností.

Shrnuto:
dle mého názoru by zpřístupnění norem za určitý poplatek mělo být pouhou, i když nedílnou a velmi důležitou, součástí širšího informačního servisu.

Přivítáme Vaše názory, případně komentář nejen k tomuto článku, ale zejména k tomuto pohledu na diskutovaný záměr (nebo spíše přání) elektrotechniků zpřístupnit technické normy na webu, včetně cenových relací za tuto službu.