Změny v revizích elektrických instalací podle ČSN 33 2000-6 ed. 2

Ing. Michal Kříž, IN-EL

Předmluva
Uvedená informace navazuje na článek K ČSN 33 2000-6:2007 a změnám Z3:2004 a Z4:2007 ČSN 33 1500.

Úvod
To, že revize elektrických instalací jsou významnou součástí péče o bezpečnost elektrických instalací i o bezpečnost připojených elektrických zařízení dokládá nové – druhé vydání ČSN 33 2000-6 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 6: Revize. Tato norma je českou verzí evropského harmonizačního dokumentu HD 60364-6:2016, který je identický se zněním mezinárodní (celosvětově platné) normy IEC 60364-6:2016. Vydání této normy je dokladem správné cesty v péči o bezpečnost elektrických zařízení a instalací, kterou česká a slovenská technická normalizace sleduje již od dvacátých let minulého století. Vždyť mnohé vyspělé země se k normalizování a v řadě případů i k uzákonění revizí (nebo, chcete-li, k provádění ověřování, verifikací, zkoušek či inspekcí) přiklonilo až v poměrně nedávné době. Na vydání první mezinárodní normy pro výchozí (ještě však ne pro pravidelné) revize elektrických instalací, kterou byla IEC 60364-6-61:1986, jsme si totiž počkali až do roku 1986. Na mezinárodní úrovni jsme mohli sledovat logický vývoj uvedené normy od počátků, kdy tato norma obsahovala jednak zásadní ustanovení, že každá instalace musí být předtím, než se uvede do provozu prohlédnuta a přezkoušena a k tomu požadavky na prohlídku a zkoušení. K základnímu požadavku na ověřování instalace před uvedením do provozu přibyly později další důležité požadavky. A to, že revizi musí provádět osoba znalá, která je k provádění revize způsobilá, a také, že o revizi musí být vypracována zpráva. V současné době jsme dospěli do ještě úplnějšího stavu na úrovni mezinárodní normalizace, a to, že předchozí i současné vydání ČSN 33 2000-6 předepisuje nejen provádění výchozích revizí elektrických instalací, ale i provádění jejich pravidelných revizí. K tomu, již vydání ČSN 33 2000-6 z roku 2007, předepsalo i základní zásady pro vypracování zprávy o výchozí revizi i zprávy o pravidelné revizi.

V novém (druhém) vydání ČSN 33 2000-6 ed. 2 z března tohoto roku jsou proti předchozímu vydání obsaženy následující podstatné změny:
- byly aktualizovány odkazy na platné normy,
- články byly přečíslovány, aby se sjednotilo s platným číslováním IEC,
- národní doplňující a vysvětlující ustanovení jsou nyní uvedena jako poznámky k této normě pod čarou, aby byla zřejmá návaznost na normu IEC,
- k požadavkům na výchozí prohlídku byly doplněny tři položky (opatření proti elektromagnetickému rušení, spojení neživých částí s uzemněním, stav elektrických vedení),
- bylo změněno pořadí zkoušení,
- k obecným požadavkům na zprávu o pravidelné revizi byly doplněny další podrobnosti,
- byla doplněna nová příloha A: tabulka A.1 – Hodnoty měrného odporu měděných vodičů,
- v normě jsou nové vzory formulářů.

K účelu revize

Revizí, ať výchozí nebo pravidelnou se:
a) ověřuje zajištění bezpečnosti osob a užitkových zvířat vůči účinkům úrazu a popálení elektrickým proudem,
b) ověřuje zajištění ochrany před poškozením majetku ohněm nebo teplem vzniklým při poruše instalace,
c) ověřují správné hodnoty a nastavení ochranných přístrojů požadované ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 (obsahující požadavky IEC 60364­4­41),
d) ověřují správné hodnoty a nastavení kontrolních přístrojů, a
e) identifikují závady v instalaci a odchylky od požadavků příslušných částí souboru ČSN 33 2000 (který obsahuje požadavky IEC 60364), jejichž následkem by mohlo vzniknout nebezpečí.

U pravidelných revizí se k tomu ověřuje, zda instalace není poškozená ani narušená tak, aby to ohrozilo bezpečnost.

První krok prováděný u revizí (výchozích i pravidelných)
Především je nutné, aby se celá instalace prohlédla, zda připojené elektrické předměty, které jsou součástí pevné instalace:
- jsou v souladu s bezpečnostními požadavky příslušných norem pro zařízení. O tom je možno se přesvědčit přezkoumáním informací výrobce, značení nebo certifikátů;
- jsou řádně zvoleny a instalovány v souladu se souborem ČSN 33 2000 a s návody výrobců,
- nejsou viditelně poškozené nebo vadné do té míry, že by to mohlo ohrozit bezpečnost.

Při prohlídce se ověřuje:
- ochrana před úrazem elektrickým proudem,
- protipožární přepážky,
- proudová zatížitelnost a úbytek napětí,
- volba, seřízení, selektivita a koordinace ochranných a kontrolních (monitorovacích) přístrojů,
- volba, umístění a instalace vhodných přepěťových ochran (SPD), pokud je to určeno,
- volba, umístění a instalace vhodných odpojovacích a spínacích přístrojů,
- volba zařízení a ochranných opatření přiměřených k vnějším vlivům a mechanickým namáháním (nevyžaduje se, aby se uvedené ověření provedlo pro každý vnější vliv úplně vyčerpávajícím způsobem – kontroluje se, zda provedení odpovídá projektu),
- označení nulových a ochranných vodičů,
- vybavení schématy, varovnými nápisy nebo dalšími podobnými informacemi,
- označení obvodů, nadproudových ochranných přístrojů, spínačů, svorek atd.,
- odpovídající způsob zakončování a spojování kabelů a vodičů,
- volby a instalace uzemnění, ochranných vodičů a jejich připojování,
- přístupnosti zařízení z hlediska jeho ovládání, značení a údržby,
- opatření proti elektromagnetickému rušení,
- zda jsou neživé části spojeny s uzemněním,
- volbu stavu elektrických vedení.

Zkouší se:
- spojitost ochranných vodičů a spojitost hlavního a doplňujícího pospojování,
- izolační odpor elektrické instalace,
- izolační odpory pro potvrzení účinnosti ochrany pomocí SELV a PELV nebo elektrickým oddělením obvodů,
- izolační odpory pro potvrzení účinnosti odporu/impedance podlahy a stěn,
- polarita,
- automatické odpojení od zdroje,
- účinnost doplňkové ochrany,
- pořadí fází,
- funkce,
- úbytek napětí.

Pokud je výsledek některé zkoušky nevyhovující, je nutné po odstranění zjištěné závady opakovat nejen tuto zkoušku, ale i předchozí zkoušky, které mohly být touto závadou ovlivněny.

Pokud se týká jednotlivých zkoušek elektrické instalace:
- u zkoušky spojitosti se doplňuje vedle ověření spojitosti ochranných vodičů včetně vodičů ochranného pospojování také ověření spojitosti neživých částí,
- ověření izolačního odporu se provádí (na odpojeném obvodu – netýká se vodičů PEN a PE) mezi:

Pozor na zařízení, které by mohlo být měřením poškozeno – pokud v instalaci je, měří se pouze mezi spolu vzájemně spojenými živými vodiči a zemí.

Pokud by mohly být výsledky měření ovlivněny přepěťovými ochranami (SPD) nebo jinými přístroji, nebo jestliže by takové přístroje mohly být měřením poškozeny, je nutné tyto přístroje před měřením izolačního odporu odpojit.

Pokud by však odpojení těchto přístrojů nebylo prakticky proveditelné (např. u pevných zásuvek s přepěťovými ochranami), dovoluje se zkušební stejnosměrné napětí pro takové obvody snížit na 250 V přikládané mezi L a N, resp. mezi L a PE. Pro měření mezi PE a N, mezi kterými je přepěťová ochrana, by zkušební stejnosměrné napětí nemělo překročit 100 V. Při tomto sníženém napětí musí však izolační odpor vykazovat hodnotu nejméně 1 MΩ.

Proti předchozímu vydání se doplnilo, že obvody FELV musí být zkoušeny při stejném zkušebním napětí, které je použito na vstupní (primární) straně zdroje.

U elektrického oddělení s více než jedním spotřebičem se kromě izolačního odporu musí ověřit, že při dvou současně se vyskytujících poruchách mezi různými vodiči vedení a buď mezi vodičem ochranného pospojování, nebo neživými části připojenými k tomuto vodiči bude alespoň jeden z obvodů s poruchou odpojen (obdoba automatického odpojení v síti IT).

Pokud je to důležité (tj. zejména u obvodů napájejících výpočetní techniku), musí se předtím, než je instalace uvedena pod napětí, ověřovat polarita napájení (v domovní zásuvce fáze vlevo), že jednopólové spínací přístroje (až na výjimky) nejsou v nulovém vodiči, pojistky že jsou pouze ve vodiči vedení, vnější nebo závitové kontakty světelných zdrojů že jsou připojeny k nulovému vodiči (s výjimkou napájení přes schodišťové a křížové přepínače).

Ověřování ochrany automatickým odpojením je rozsáhlou problematikou a bude mu věnován samostatný odstavec.

Doplňková ochrana proudovým chráničem se ověřuje použitím přístroje odpovídajícího ČSN EN 61557-6 ed. 2. Doplňková ochrana doplňujícím ochranným pospojováním se kontroluje podle ČSN 33 2000-4-41 ed. 2. (Kontroluje se vzájemné spojení všech neživých částí upevněných zařízení současně přístupných dotyku včetně cizích vodivých částí. Jestliže jsou pochybnosti o jeho účinnosti, ověřuje se, zda odpor R mezi neživými částmi současně přístupnými dotyku a cizími vodivými částmi ve střídavé síti splňuje tuto podmínku R ≤ 50 V/I_a. Měří se přístrojem odpovídajícím ČSN EN 61557-4 ed. 2.)

U vícefázových obvodů se musí ověřit, že je všude stejný sled fází.

Funkční zkouška se musí provést, aby se prokázalo, že příslušná zařízení jsou řádně smontována, upevněna a instalována, a že odpovídají příslušným požadavkům souboru ČSN 33 2000. Takovými zařízeními jsou například:
- sestavy spínacích a řídicích zařízení, pohony, řízení a blokování,
- nouzové vypnutí a nouzové zastavení,
- zařízení na sledování izolačního stavu.

Funkčním zkouškám se musí podrobit i ochranné přístroje, jestliže je třeba prokázat, že jsou řádně instalovány a seřízeny. Například musí být ověřena účinnost zkušebního zařízení (tlačítka) proudového chrániče.

Úbytek napětí se ověřuje pomocí měření nebo výpočtu. Úbytky napětí jsou stanoveny v ČSN 33 2130 ed. 3 nebo v příloze G ČSN 33 2000-5-52 ed. 2. V příloze NC ČSN 33 2000-6 ed. 2 je uveden nomogram, podle kterého je možno úbytek napětí odhadnout (tento nomogram je uveden i ve vydání této normy z roku 2007). Samotné měření je možno provést:
- srovnáním rozdílů mezi napětím při připojeném návrhovém zatížení a bez něho, nebo
- srovnáním rozdílů mezi napětím při jakémkoliv připojeném známém zatížení a bez něho přepočítaného na návrhové zatížení, nebo
- na základě hodnot impedance, resp. rezistance (viz též zmíněná příloha NC).

Po dokončení revize nové instalace nebo doplnění nebo změny stávající instalace se vypracuje zpráva o revizi.

Ta musí obsahovat podrobnosti o rozsahu instalace, kterého se zpráva týká, spolu se záznamem prohlídky a výsledků zkoušek (na zkoušených, resp. měřených obvodech).

Jakékoliv závady nebo opomenutí odhalené v průběhu revize se musí odstranit ještě předtím, než osoba provádějící revizi (revizní technik) prohlásí, že instalace odpovídá souboru ČSN 33 2000. (Výjimkou mohou být požadavky na dokončení prací, jejichž plnění neovlivní bezpečnost a splnění v době revize není reálné, např. nátěry elektrických zařízení umístěných venku v době silných mrazů.) V závěru zprávy o revizi se (podle článku 6.1.2 ČSN 33 1500:1990) uvádí, zda je elektrické zařízení (v daném případě instalace) z hlediska bezpečnosti schopné provozu.
Elektrická instalace odpovídající souboru ČSN 33 2000 se tedy z hlediska bezpečnosti považuje za schopnou provozu.

V záznamech o obvodech a výsledcích zkoušek musí být identifikován každý obvod. V záznamech se uvedou příslušné ochranné přístroje a výsledky příslušných zkoušek a měření. Osoba nebo osoby odpovědné za návrh, provedení a revizi instalace musí na základě svých příslušných odpovědností podat osobě, která práci na instalaci nařídila, zprávu spolu s těmito záznamy. Zpráva o výchozí revizi elektrické instalace by měla doporučit lhůtu, do kdy po výchozí revizi je třeba provést první pravidelnou revizi. Zprávy musí být zpracovány a podepsány nebo jiným způsobem ověřeny kvalifikovanou osobou nebo osobami (revizním technikem nebo revizními techniky), které jsou způsobilé k provádění revizí.

Uvedená ustanovení v zásadě odpovídají tomu, co vyžaduje příloha č. 2 vyhlášky č. 73/2010 Sb. a ČSN 33 1500, totiž:
a) určení druhu revize (výchozí, pravidelná, mimořádná, elektrické instalace, strojního zařízení, spotřebičů, ochrany před bleskem), identifikaci a rozsah zařízení,
b) data zahájení, ukončení, vypracování a předání revizní zprávy,
c) soupis provedených úkonů, použitých přístrojů a zjištěných závad nebo neshod,
d) další údaje z hlediska stavu bezpečnosti zařízení (výsledky prohlídky a zkoušek, naměřené hodnoty podstatné z hlediska sledování stavu bezpečnosti zařízení),
e) závěrečné zhodnocení bezpečnosti zařízení,
f) jméno, popřípadě jména a příjmení, podpis a evidenční číslo revizního technika.

Zpráva o výchozí revizi elektrické instalace by měla doporučit lhůtu, do kdy po výchozí revizi je třeba provést první pravidelnou revizi.

ČSN 33 1500 vyžaduje, aby elektrická instalace byla pravidelně revidována. Kdykoliv je to možné, musí se vzít v úvahu záznamy a doporučení z předchozích pravidelných revizí.

Jestliže není k dispozici zpráva z předchozí revize, je nezbytná předběžná prohlídka. Pod výrazem „předběžná prohlídka“ se rozumí provedení pravidelné revize v rozsahu výchozí revize, přičemž mohou být zjištěny a ve zprávě uvedeny nedostatky (např. neodpovídající nebo chybějící dokumentace), které je podle ČSN 33 1500 nutné odstranit.

Pravidelná revize se provádí bez demontáže nebo, pokud to situace vyžaduje, jenom s částečnou demontáží. Přitom se provádějí příslušné zkoušky a měření, jak bylo výše uvedeno. Těmito zkouškami se ověřuje zajištění bezpečnosti. Navíc k tomu, co se uvádí pro výchozí revize, se při pravidelné revizi ověřuje:
a) zda instalace není poškozená ani narušená tak, že by to ohrozilo bezpečnost,
b) zda v instalaci nevznikly závady a odchylky od požadavků příslušných částí souboru ČSN 33 2000 (který je zavedeným souborem IEC 60364), jejichž následkem by mohlo dojít ke vzniku nebezpečí.

Pokud je obvod trvale monitorován pomocí RCM odpovídajících IEC 62020 nebo IMD odpovídajících IEC 61557-8 (ČSN EN 61557-8 ed. 3), není třeba při řádné funkci IMD nebo RCM měřit izolační odpor. Musí být ověřena funkčnost RCM nebo IMD.

Dosavadní instalace mohou být v provedení odpovídajícím předchozím vydáním souboru ČSN 33 2000 (IEC 60364, resp. národních pravidel a předpisů), která platila v době jejich vyprojektování a zřízení. To však nutně neznamená, že jsou tyto instalace nebezpečné.

Musí být provedena taková opatření, aby při pravidelné revizi nedošlo k ohrožení osob nebo užitkových zvířat ani k poškození majetku a zařízení, a to ani v případě, kdyby v ověřovaném obvodu byla porucha.

Měřicí přístroje a zařízení ke sledování stavu instalace a zkušební metody musí být zvoleny v souladu s příslušnou částí ČSN EN (IEC) 61557. Pokud se použijí jiné měřicí přístroje, nesmí být při jejich použití zajištěn nižší stupeň užitných vlastností a bezpečnosti.

Podrobnosti o poškozeních, zhoršení stavu, vadách nebo nebezpečných podmínkách musí být zaznamenány ve zprávě.

Revizi musí provést revizní technik.

Lhůty pravidelných revizí instalace se musí určit podle druhu instalace a zařízení, jejího použití, způsobu provozu i s ohledem na vnější vlivy, kterým je instalace vystavena. Lhůty jsou stanoveny v ČSN 33 1500. Při stanovení lhůt se přihlíží také k četnosti a kvalitě údržby.

Po dokončení pravidelné revize provozované instalace musí být k dispozici zpráva o stavu elektrické instalace.

Zpráva musí obsahovat:
- podrobnosti o těch částech instalace, které byly zkontrolovány,
- každé omezení prohlídek a zkoušek,
- každé poškození, zhoršení, vady nebo nebezpečné okolnosti,
- každé nedodržení požadavků souboru ČSN 33 2000 (obsahujícího ustanovení IEC 60364), které by mohlo způsobit vzrůst nebezpečí,
- seznam prohlídek,
- seznam výsledků příslušných zkoušek

Zpráva smí obsahovat doporučení oprav a vylepšení, jako je například modernizace instalace tak, aby odpovídala vhodným platným normám.

Zpráva musí obsahovat doporučení lhůt do provedení příští pravidelné revize.

Zprávy musí být zpracovány a podepsány nebo jiným způsobem ověřeny kvalifikovanou osobou nebo osobami, které jsou způsobilé k provádění revizí.

Zprávu o pravidelné revizi musí osobě, která si revizi objednala, předat osoba oprávněná k provádění revizí nebo osoba oprávněná jednat jejím jménem. Lhůtu, do kdy je třeba provést následující pravidelnou revizi, by měla zpráva o pravidelné revizi doporučovat osobě odpovědné za elektrickou instalaci.

Přílohy
Nově jsou pracovány metody měření uzemnění:
- klasická metoda tříbodová,
- měřením impedance smyčky,
- pomocí proudových kleští.

Příloha D hlavně upozorňuje na normy, podle kterých je třeba při prohlídce a při zkouškách postupovat i na co je třeba si dát při revizi pozor. Je v ní zpřesněn požadavek na ověřování impedance smyčky v případě, kdy je:

, ale přitom je: 

Na základě výpočtů i zkušeností je možno v případech, kdy jsou obvody jištěny jističi pro domovní a podobné instalace (jističi typů B, C a D podle souboru ČSN EN 60898), považovat za vyhovující, jestliže impedance smyčky vyhovuje nerovnosti:

Příloha E obsahuje vzorové formuláře zpráv pro revize výchozí a revize existující instalace. Zejména vyplnění formuláře zprávy o výchozí revizi se může jevit ze současného pojetí revizních zpráv poměrně obtížné, protože v této zprávě se kromě podpisu a údajů osoby (osob) odpovědné za prohlídku a zkoušení (revizního technika) vyžadují také obdobné údaje a podpisy od osob odpovědných za projekt (projektantů) a od osob odpovědných za montáž elektrické instalace. Proto se k těmto vzorům v národní poznámce píše, že uvedené vzory jsou jenom informativní a záleží na revizním technikovi, zda je použije, zda je použije jako celek, zda využije jejich části nebo zda shledá, že pro příslušnou instalaci je nutno použít zcela jiné formuláře nebo jinou formu zpracování revizní zprávy. Samozřejmě není možné tuto úlevu vykládat v tom smyslu: v žádném případě nepoužívejte vzory uvedené v normě! Bylo by jenom dobře, kdyby se pod společnou zprávu podepsali všichni účastníci zodpovědní za provedení elektrické instalace. Revizní technik nemůže nahradit práci projektanta, ani nemůže zodpovídat za všechno, co provedla montážní firma.

Příloha F obsahuje vzor pro prohlídky elektrických instalací. I pro tuto přílohu platí to, co bylo uvedeno výše pro přílohu E, totiž, že se jedná jenom o vzor, který může revizní technik v podstatě libovolně použít (nikoliv zneužít). Přesto je však dobré při prohlídce instalace použít položky z tohoto vzoru. (Je možné, že po několika revizích už nebude revizní technik tento výčet položek potřebovat, protože mu pak přijdou natolik samozřejmě, že by ho čtení výčtu při prohlídce zdržovalo.)

V příloze G je uveden (opět pouze vzorový) formulář s podrobnými údaji o obvodech a s výsledky zkoušek.

Informativní příloha NA uvádí příklady postupu ověřování proudových chráničů. (Ověření mezních hodnot reziduálních proudů, ověření proudových chráničů se zpožděnou charakteristikou S a G, ověření chráničů typů A a B, ověření funkce kontrolního tlačítka.)

Informativní příloha NB uvádí vysvětlivky k účelu a obsahu normy (důvody k provádění revizí, funkční zkoušky napájených zařízení, souvisící právní předpisy a technické normy).

Revizní technici také nepřišli o příklad nomogramu vhodného pro odhad úbytku napětí, který je tentokrát umístěn v příloze NC.

K ochraně automatickým odpojením

Pokud se týká sítí TN:
a) měří se impedance poruchové smyčky, postačuje však i ověření spojitosti ochranných vodičů, pokud je k dispozici výpočet impedance poruchové smyčky nebo odporu ochranných vodičů,
b) ověří se charakteristiky a/nebo účinnosti předřazeného ochranného přístroje:
- ověřením nastavení spouští jističů na okamžité nebo velmi rychlé vypnutí a ověřením jmenovitých proudů a typů pojistek,
- prohlídkou a zkouškou proudových chráničů (podle ČSN EN 61557-6 ed. 2).

Pokud se týká sítí TT:
a) měří se odpor R_A zemniče pro uzemnění neživých částí instalace (může se ověřit změřením impedance externí zemní poruchové smyčky),
b) ověří se charakteristiky a/nebo účinnosti předřazeného ochranného přístroje:
- ověřením nastavení spouští jističů na okamžité nebo velmi rychlé vypnutí a ověřením jmenovitých proudů a typů pojistek,
- prohlídkou a zkouškou proudových chráničů (podle ČSN EN 61557-6 ed. 2).

Pokud se týká sítí IT:
ověřuje se (výpočtem nebo změřením) proud I_d, který by vznikl v případě první poruchy. (Musí být ověřena podmínka ČSN 33 2000-4-41 ed. 2, že R_A × I_d ≤ 50 V.)

V případě dvojité zemní poruchy se musí ověřit impedance poruchové smyčky. Toto ověření se provede výpočtem nebo měřením. Jestliže jsou poměry podobné jako v síti TT [viz ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 obsahující požadavky IEC 60364-4-41:2005, čl. 411.6.4 bod b), musí se ověření provést jako pro síť TT (viz čl. 6.4.3.7.1 ČSN 33 2000-6 ed. 2, bod b)].

Jestliže jsou poměry podobné jako v síti TN (viz ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 obsahující požadavky IEC 60364-4-41:2005, čl. 411.6.2), musí se ověření provést měřením, a to podle toho, jestli se jedná o instalaci napájenou z místního transformátoru, nebo jestli se jedná o síť IT připojenou na veřejnou síť.

Pro instalace IT napájené z místního transformátoru, se impedance smyčky měří s pomocí propojení vloženého na začátku instalace mezi jeden živý vodič a zem. Impedance smyčky se měří mezi druhým živým vodičem a ochranným uzemněním na konci obvodu. Ověření je dosaženo, jestliže naměřená hodnota je ≤50 % maximální dovolené impedance smyčky pro síť TN.

Pro sítě IT připojené na veřejnou síť, se impedance smyčky určuje ověřením spojitosti ochranného vodiče a měřením impedance smyčky mezi dvěma živými vodiči na konci obvodu. Ověření se prokáže, jestliže naměřená hodnota je ≤50 % maximální dovolené impedance smyčky pro síť TN. Jestliže se ověření neprokáže, je nutné provést podrobnější měření.

Za zmínku stojí, že při výpočtu odporu vodičů (ve smyčce i z hlediska úbytku napětí) se uvažuje, že odpor spojení ve svorkách je rovný odporu vodičů délky 1 m a průřezu rovného nejmenšímu průřezu ze spojovaných vodičů.

Měření impedance poruchové smyčky

Předtím, než se změří impedance poruchové smyčky, je třeba z bezpečnostních důvodů ověřit spojitost vodičů a jejich připojení k neživým částem. Toto měření spojitosti však není třeba provádět, je-li měřicí přístroj vybaven automatickou kontrolou dotykového napětí vyvolaného měřicím procesem zajišťujícím automatické přerušení měřicího procesu a hlášení závady, dosáhne-li napětí nebezpečné hodnoty. Tím se považuje zkouška elektrické spojitosti za provedenou. Uvedený požadavek splňují měřicí přístroje odpovídající IEC 61557-3 (zavedené v ČSN EN 61557-3 ed. 2).

Naměřené hodnoty impedancí poruchové smyčky musí odpovídat podmínkám ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 (pro síť TN Z_s × I_a ≤ U_o, a pro síť IT 2I_a × Z_s ≤ U, resp. 2I_a × Z_s ≤ U_o s výše uvedeným upřesněním na splnění těchto požadavků v ČSN 33 2000-4-41 ed. 2 i v příloze D ČSN 33 2000-6 ed. 2, jak je výše uvedeno). Pro sítě TT v případě, kdy je pro ochranu použit nadproudový ochranný přístroj, platí podmínka pro hodnotu impedance poruchové smyčky jako pro síť TN (Z_s × I_a ≤ U_o, neuplatňuje se ovšem součinitel 2/3, jako pro sítě TN a IT).

Za zmínku stojí, že při výpočtu odporu vodičů (ve smyčce i z hlediska úbytku napětí) se uvažuje, že odpor spojení ve svorkách je rovný odporu vodičů délky 1 m a průřezu rovného nejmenšímu průřezu ze spojovaných vodičů.

a) základní schéma měření impedance smyčky:

b) náhradní schéma (předpokládá se čistě činný odpor bez zatížení)

c) obdobné schéma ještě podle ČSN 34 1010:1965

Závěr
Nová norma přináší nové podněty k provádění revizí i ke zpracování revizních zpráv, poskytuje nové příklady k měřením přiváděným při revizích, takže bude nejen normativním podkladem pro provádění revizí, ale má šanci, aby se stala i užitečným pomocníkem při revizích prováděných na elektrických instalacích.